Bohužel dnes žijeme v době, kdy se každý snaží prodat i ten největší šunt za velké peníze, protože pěkných věcí již tolik není a jsou i velmi poptávané.
V době těsně po válce se o starožitnosti, známky, mince atd. moc lidí nezajímalo a proto jich velká část skončila ve sběrných surovinách, nebo na skládkách. Kdo dokázal myslet hodně do budoucnosti, tak měl šanci přijít za pár korun k velkým pokladům, ať už sběratelským, tak i finančním. Tenkrát těchto věcí bylo dostatek a nikdo je téměř nechtěl, ale dnes vidíme jak pravdivé je přísloví: Když je něčeho hodně, musíme s tím šetřit a vážit si toho. Možná, že i dnes se nachytáme sami na stejném přístupu, když se vyskytne větší soubor zajímavějších věcí, jak některými jednotlivostmi opovrhujeme a neuvědomujeme si, že máme pouze velké štěstí, že si můžeme z tohoto souboru vybírat a nedochází nám, že až zmizí, opět budeme pouze chodit a pouze bezvýsledně hledat něco zajímavého. Potom si možná uvědomíme, jak jsme někdy lehkovážně naivní.