Sběratel.com

Cílem měnové odluky byla nutnost rozdělení federální měnové unie do dvou nově vzniklých státních útvarů. Při přípravné fázi se rozhodovalo například o počtu dnů pro výměnu bankovek, možnosti souběhu platnosti, výši částky k výměně občanům, a také o výběru institucí podílejících se na vlastní výměně. Nezanedbatelným požadavkem bylo zachovat důvěru obyvatelstva v novou měnu, což bylo důležité hlavně u starší generace, která měla neblahou zkušenost s měnovou reformou z roku 1953.

Pro rozdělení měny bylo uvažováno o několika variantách. Vydání provizorní nové emise bankovek, okolkování bankovek nebo razítkování bankovek frankotypy. Nakonec zvítězil kolek. Pro utajení byla pro tisk kolků vybrána britská tiskárna Thomas De La Rue a kolky byly vytištěny v její pobočce v Kolumbii. Celkem bylo objednáno kolků v bankovkové hodnotě 72 miliard Kč (40 milionů kusů pro tisícovky, 50 milionů pro pětistovky a 70 milionů pro stovky). Kolky byly letecky dopraveny na letiště v Praze-Ruzyni ve 400 bednách. K úniku informací přesto došlo v momentu rozvozu kolků na pobočky Komerční banky a začátku kolkování. Druhý den se objevila tato informace v denním tisku. Státní tiskárna cenin navíc dodala urychleně tisícovky s natištěným kolkem v hodnotě 20 miliard a nové dvousetkoruny. K tomu bylo na objednávku vytištěno ceninovou tiskárnou Victoria Security Printing po 6 milionech kusů pokladních stvrzenek po 2000 Kč a 5000 Kč v hodnotě 42 miliard jako rezerva pro případ, kdyby se v obchodním styku firem objevil přechodný nedostatek hotových peněz. Zároveň se urychleně připravovaly k tisku v již výše zmíněné britské tiskárně nové bankovky 50, 100 a 500 Kč. Stejně tak se jednalo v případě kovového oběživa, které bylo též objednáno a realizováno v zahraničí. Kolkováním a pozdější výměnou bankovek byly zaměstnány desetitisíce lidí. Hlavní podíl kolkovací práce spočíval na Komerční bance, výměna na České spořitelně a České poště.

Šest dní před vlastní výměnou nastartovala vystoupením premiéra a zástupců centrální řídící komise mediální kampaň v televizi, rozhlasu a tisku. Odluka byla stanovena na noc ze 7. na 8. února 1993, kdy přestaly platit staré bankovky a začaly platit nové. Čtyři dny před tímto datem byla zahájena výměna pro obyvatelstvo ve zhruba 4000 výměnných místech. Výměna byla povolena do výše maximálně 4000 korun na dospělého a 1000 korun na dítě (pro každého rodiče). Toto bylo zaznamenáno v občanském průkazu. Nadlimitní částky se musely uložit v peněžních ústavech, poslat si je na vlastní adresu poštovní poukázkou nebo je do konce platnosti utratit. S rozvozem nového a svozem starého oběživa vypomáhala armáda a policie.

O jak obtížnou a jedinečnou akci šlo, nám více prozradí vybraná čísla. Z Anglie bylo přivezeno 170 tun nových bankovek. Z Německa a Kanady se na etapy dopravily dva tisíce tun mincí a 130 tun bankovek dodala Státní tiskárna cenin. Vše se muselo navíc bezpečně uložit. Těsně před odlukou bylo v obou státech oběživa v hodnotě kolem 100 miliard, což představovalo asi 350 milionů kusů bankovek a přes 3 miliardy kusů mincí. Po ukončení odluky byl vyčíslen poměr původního oběživa mezi ČR a SR na 70:30. Veškeré náklady na tuto akci kryla Česká národní banka z vlastních prostředků, které získala zpět na základě ztracených či nevrácených bankovek a minci z oběhu. Bezchybný průběh měnové odluky vyvolal uznání v zahraničí a stal se předmětem zájmu expertů Mezinárodního měnového fondu, kde byl do detailů studován její průběh. Český scénář se následně stal součástí jeho doporučení.

Čerpáno z publikace "Bankovky a mince ČNB 1993-1994, kterou vydalo nakladatelství NUGA v roce 1994

zaujimavost zo Slovenska:
okolkovanie tisicky bankoviek trvalo priemerne 96 minut. za 25 dni bolo okolkovanych 86,5 miliona bankoviek (15,7 kusov na obyvatela) v hodnote 25,1 miliardy korun. vyziadalo si to 180 000 hodin manualnej prace.

Bohous_K napsal

Cílem měnové odluky byla nutnost rozdělení federální měnové unie do dvou nově vzniklých státních útvarů. Při přípravné fázi se rozhodovalo například o počtu dnů pro výměnu bankovek, možnosti souběhu platnosti, výši částky k výměně občanům, a také o výběru institucí podílejících se na vlastní výměně. Nezanedbatelným požadavkem bylo zachovat důvěru obyvatelstva v novou měnu, což bylo důležité hlavně u starší generace, která měla neblahou zkušenost s měnovou reformou z roku 1953.

Pro rozdělení měny bylo uvažováno o několika variantách. Vydání provizorní nové emise bankovek, okolkování bankovek nebo razítkování bankovek frankotypy. Nakonec zvítězil kolek. Pro utajení byla pro tisk kolků vybrána britská tiskárna Thomas De La Rue a kolky byly vytištěny v její pobočce v Kolumbii. Celkem bylo objednáno kolků v bankovkové hodnotě 72 miliard Kč (40 milionů kusů pro tisícovky, 50 milionů pro pětistovky a 70 milionů pro stovky). Kolky byly letecky dopraveny na letiště v Praze-Ruzyni ve 400 bednách. K úniku informací přesto došlo v momentu rozvozu kolků na pobočky Komerční banky a začátku kolkování. Druhý den se objevila tato informace v denním tisku. Státní tiskárna cenin navíc dodala urychleně tisícovky s natištěným kolkem v hodnotě 20 miliard a nové dvousetkoruny. K tomu bylo na objednávku vytištěno ceninovou tiskárnou Victoria Security Printing po 6 milionech kusů pokladních stvrzenek po 2000 Kč a 5000 Kč v hodnotě 42 miliard jako rezerva pro případ, kdyby se v obchodním styku firem objevil přechodný nedostatek hotových peněz. Zároveň se urychleně připravovaly k tisku v již výše zmíněné britské tiskárně nové bankovky 50, 100 a 500 Kč. Stejně tak se jednalo v případě kovového oběživa, které bylo též objednáno a realizováno v zahraničí. Kolkováním a pozdější výměnou bankovek byly zaměstnány desetitisíce lidí. Hlavní podíl kolkovací práce spočíval na Komerční bance, výměna na České spořitelně a České poště.

Šest dní před vlastní výměnou nastartovala vystoupením premiéra a zástupců centrální řídící komise mediální kampaň v televizi, rozhlasu a tisku. Odluka byla stanovena na noc ze 7. na 8. února 1993, kdy přestaly platit staré bankovky a začaly platit nové. Čtyři dny před tímto datem byla zahájena výměna pro obyvatelstvo ve zhruba 4000 výměnných místech. Výměna byla povolena do výše maximálně 4000 korun na dospělého a 1000 korun na dítě (pro každého rodiče). Toto bylo zaznamenáno v občanském průkazu. Nadlimitní částky se musely uložit v peněžních ústavech, poslat si je na vlastní adresu poštovní poukázkou nebo je do konce platnosti utratit. S rozvozem nového a svozem starého oběživa vypomáhala armáda a policie.

O jak obtížnou a jedinečnou akci šlo, nám více prozradí vybraná čísla. Z Anglie bylo přivezeno 170 tun nových bankovek. Z Německa a Kanady se na etapy dopravily dva tisíce tun mincí a 130 tun bankovek dodala Státní tiskárna cenin. Vše se muselo navíc bezpečně uložit. Těsně před odlukou bylo v obou státech oběživa v hodnotě kolem 100 miliard, což představovalo asi 350 milionů kusů bankovek a přes 3 miliardy kusů mincí. Po ukončení odluky byl vyčíslen poměr původního oběživa mezi ČR a SR na 70:30. Veškeré náklady na tuto akci kryla Česká národní banka z vlastních prostředků, které získala zpět na základě ztracených či nevrácených bankovek a minci z oběhu. Bezchybný průběh měnové odluky vyvolal uznání v zahraničí a stal se předmětem zájmu expertů Mezinárodního měnového fondu, kde byl do detailů studován její průběh. Český scénář se následně stal součástí jeho doporučení.

Čerpáno z publikace "Bankovky a mince ČNB 1993-1994, kterou vydalo nakladatelství NUGA v roce 1994

Pekne citanie,
myslim si ze menovej odluke CSR od Rakusko Uhorska z roku 1919 sa to aj tak nevyrovna.(samozrejme ak ja porovnavame dostupnu techniku)

No tenkrát to režíroval především PAN Rašín a ten tomu na rozdíl od dnešních MISTRŮ fakt rozuměl!!!

Nedávno jsem se zase začetl do knihy "Bankovky a mince ČNB 1993-1994" o měnové odluce a mj. mám pár dotazů:

Bohous_K napsal

...K tomu bylo na objednávku vytištěno ceninovou tiskárnou Victoria Security Printing po 6 milionech kusů pokladních stvrzenek po 2000 Kč a 5000 Kč...

1) ví se něco o dalším osudu těchto pokladních stvrzenek vytištěných jako rezerva pro kolkovací akci? Existují, byly skartovány, jsou dostupné fotky?

Předesílám, že nemám knihu "Nerealizované návrhy čs. platidel z let 1919 - 1992" (název si přesně nepamatuju), takže odpověď na další otázky může být jednoduchá:

2) Kde se dají najít (=měl by někdo) obrázky
a) čtyř návrhů ještě federálních dvoustovek, o kterých prostřednictvím televize doskutovala veřejnost,
b) původního Kulhánkova návrhu dvoustovky s "divným" Komenským
c) návrhů na desetikorunu s Pribinou, resp. Kulhánkův už český návrh desetikoruny se Svatoplukem? (O Pribinovi nevím, jestli existuje.)

Předem děkuji neznámému dobrodinci za fotky / skeny / info.

připojuji se k přání majkla toužím po tom už 20 let

ad b) v novém Bajerovi je reprodukce té 200 Kčs co měla být pro ČSFR (a pak už nebyla a přišel rozpad a Kulhánkova vítězná emise). Je tam zmíněno, že tento návrh je od autora slovenských bankovek, který se pak v tom návrhu s Komenským zhlédl a obdobně připravil koncept všech slovenských bankovek (a soutěž vyhrál)

grofik: ne úplně rozumím smajlíkům.

2a) měly být zveřejněné v televizi, takže si říkám, že někde být musí. Ke 2b) se prý veřejnost taky vyjadřovala, takže by to taky někde mohlo být. No a když se ví, jak měla vypadat Brunovského pětistovka, tak by se teoreticky mohlo vědět i něco o 2c) - i když tam by v prvním kroku stačilo vědět, jestli ten Kulhánkův návrh na Svatopluka vůbec někdy vznikl.

Kniha "nerealizovane navrhy" v tomto bohuzel nepomuze ....

to majkl;nie je potrebné všetkému rozumieť,aééééé ten šmajlík nie je ku Tvojmu príspevku.

to grofik: no dobře.

Všem: jsem rád, že alespoň na jednu otázku jsem dostal odpověď. V novém Bajerovi jsou na str. 189 vyfocené ty pokladní potvrzenky.