Sběratel.com

Diskusní fórum o sběratelství

Sběratel.com » Chlubírna - filatelie » Chlubírna - filatelie

Vykupminci.cz
Numisargo

Chlubírna - filatelie

Moderátoři: Admin - Zdeněk Jindra, Jaromir, smith.

Nové téma Další příspěvek

Stránka: « < ... 33 34 35 36 37 38 39 40 > »

Autor Příspěvek
Moderátor
Vélice pěkné dopisy. U těch prvních je to takové lidové a "nesmrdí" to filatelistama. Mám to radši, když jsou známky takové neuspořádané a i nakřivo, než takové ty filatelistické výtvory, které jsou jak z laserové tiskárny a všechny stejné. Výborný je ten Tonda Popelář :) a pěkně francouzsky- tak jak se patří na Indočínu (než přišlo Dien Bien Phu ;) )
Registrovaný uživatel
Frantig napsal
Čechofrancouz jako ředitel pivovaru v Hanoji...to je krásné! Třeba už tehdy posílali z Pacova nabídku pivovarské technologie 8)


byl jsem ve Vietnamu mile překvapen slušnou kvalitou piva. Než mi jeden místní vysvětlil, že je to tam učili vařit v rámci RVHP čechoslováci..)
Registrovaný uživatel
Frantig asi takto.

Obrázky:

Obrázek vložený uživatelem

Obrázek vložený uživatelem

Obrázek vložený uživatelem
Registrovaný uživatel
sběratel ZZ, ten tvrdý chleba má :-D
Registrovaný uživatel
Ano, je to příjemný tvrdý chleba :P
Registrovaný uživatel
Často keď kupujeme mačku vo vreci tak to nedopadne dobre, zbierka je prebraná a najlepšie kusy sú fuč, ostane len "odpad".

No pokiaľ viete že mačke vo vreci čo bude na predaj niekto venoval 60 rokov života a že rodina chce rýchlo peniaze a nemá čas aby aukčný dom zbierku poriadne preveril, viete že sa oplatí kúpiť :twisted:

Mne sa tiež podarilo za pár šupov kúpiť jednu z krabíc, ktovie čo bolo v ostatných :roll:

Známok veľa zaujímavých, zriedkavých a dobre predajných - bogusy, lokály, phantom stamps a pod., ale do chlubírny som vybral niečo nepredajné.



Známky 1,2 - Vzácne falzá Garibaldi Essay 1848, pravdepodobne z konca 19. storočia.

Známku a dokonca ani falzum nemal k dispozícii ani Fred Melville pri tvorbe jeho "Biblie" fantómových známok.

Známka 3 - a tu to začína byť zaujímavé :shock: Takmer s určitosťou sa jedná o pravú Garibaldi Essay 1848 (podľa Le Timbreposte z ktorého čerpal Stamp-collector's magazine v. 4 z roku 1866 sa jedná o reálnu essay z 1848 a existuje len 2-3 kusy. Podľa zberateľov z polovice 19. storočia sa však jednalo o bogus a pokus o podvod)

POČET DOCHOVANÝCH EXEMPLÁROV DNES: 1 ;)

Obrázky:

Obrázek vložený uživatelem
Moderátor
Pokud nemáte porovnávací materiál, tak nikdy zodpovědně nemůžete příslušný materiál prohlásit za pravý.
Padělek se ve většině případů dá určit z pouhého scanu, ale pravost nikoliv.
Registrovaný uživatel
Jaromir napsal
Pokud nemáte porovnávací materiál, tak nikdy zodpovědně nemůžete příslušný materiál prohlásit za pravý.
Padělek se ve většině případů dá určit z pouhého scanu, ale pravost nikoliv.


Áno to máte pravdu. Bohužiaľ žiadny porovnávací materiál neexistuje. V každom článku bol len text opisu známky ako v Stamp-collector's magazine v. 4 z roku 1866 tak aj v Fred Melville - Phantom Stamps 1923

Podľa všetkého neexistuje ani fotografia z tej doby a nikto zo spomenutých autorov známku reálne nevidel, iba o nej počul.

Na trhu sa vyskytlo zopár fálz, založených na originále, všetky sú rovnaké ako známka 1 a 2, rozdiel je len v odtieni.

Známka č.3 má pri zväčšení detailnú a prepracovanú kresbu. Keby sa jednalo o falzum, falšovateľ si dal veľmi záležať a jednalo by sa o prvý kus tohoto falza.

Je to odvážne tvrdenie no vychádzam z toho komu zbierka patrila a z kvality prevedenia.
Moderátor
Potom, pokud se neobjeví opravdu věrohodný dokument či materiál z té doby, který by potvrdil pravost, tak vše zůstane ve fázi spekulací.
Ale někdy se takové zázraky stávají, jako třeba mně v případě známek tygřích hlav Afghánistánu z let 1876-1878.
Byla tam barevná vydání pro jednotlivá města a dochovalo se poměrně velké množství známek v černé barvě. Už před 100 lety se sběratelé a tehdejší znalci hádali, zda jde o padělky, novotisky či zkušební tisky. A katalogy jako Gibbons a Michel se po letech přiklonily k tomu, že jde o padělky.
Mně se před pár lety do rukou dostal celý arch těchto známek. Jelikož jsem měl několik archů k porovnávání, tak jsem rychle zjistil, že byl tištěný z originálních desek, tudíž nemohlo jít o padělek. A vzhledem k tomu, že byl tištěný na správném papíru s odpovídající průsvitkou, tak jsem vyloučil i novotisk.
A letos se mi dostala do rukou publikace o známkách Afghánistánu z roku 1879, kde tyto známky byly vyobrazené a popsané. Takže to jen potvrdilo moje závěry, které vylučovaly padělky a novotisky. Takže zbyly zkušební tisky, nebo vydání pro nějaký úřad, který nebyl doložený. Ale toto bylo velmi nepravděpodobné. tak jsem prostě tyto známky určil jako zkušební tisky.
Celá tato záležitost totiž byla komplikovaná tím, že Britové při II. Britsko-Afghánské válce zničili v Kábulu tiskárnu, tyto desky převezli do Peshawaru, kde v černé barvě natiskli novotisky. I od tomto jsem našel zmínky. Ale tyto novotisky byly již na jiném papíře.
A, aby to nebylo tak jednoduché, tak už po roce 1890 vzniklo velké množství docela kvalitních padělků.
Takže někdy je bádání docela zajímavé a člověka nejvíce překvapí náhoda.
A toto se může stát i v případě Garibaldiho.
Registrovaný uživatel
Toto sú presne známky ktoré ma zaujímajú.

Samozrejme nechcem nikoho uraziť, nech si každí zbiera čo chce, viem že keby niekto videl niektoré moje známky tak ma vysmeje, viď použité Ugandské Cowrie s "dierou väčšou než známka", počmárané a nasiaknuté domácim lepom.

Ja osobne by som nevedel zbierať napr. modernú Čínu viď. Opica z 1980 - vytlačených 5 mil. kusov, určite sa dochovalo aspoň 80% a niekto je ochotný za to dať 1500 EUR a za arch 120.000 EUR.

Mám radšej známky o ktorých sa nevie odkiaľ sa vynorili a nesú so sebou pochybnosti. A niekedy trvá roky než sa objavia materiály. A hlavne to pátranie je zaujímavé :D A čo je najdôležitejšie, nedajú sa kúpiť len za peniaze, treba si na ne počkať.

Napr. Chorezm a Buchara, pred pár rokmi nedostupný "Svätý Grál" ZZ, známi len z fotiek a dnes je známych 35 kusov Chorezmu vrátane 3 pravdepodobne poštovo použitých a 34 kusov Buchari, mnohé použité na výstrižkoch obálok.

Pamätám si raz som prihadzoval na čierny Afganistan u Feldmana, ten kus čo si vymenili Tapling s Ferrarym, bohužiaľ cena išla príliš vysoko.
Moderátor
Ten černý Afghanistán, který si vyměnil Tapling s Ferrarim u Feldmana znám.
Jde právě o ten novotisk, které Britové tiskli na ukořistěných tiskových deskách v Peshawaru. Z této emise jsem zatím viděl pouze tento jediný kus, takže možná jde o unikát.
Tento novotisk se u Feldmana v poslední době dražil 2x.
Napsal jsem o tom na Infofile článek.
Buchara s Chorezmem je kapitolou samou o sobě. Zajímavé je, že je ignorují světové katalogy.
Registrovaný uživatel
Dnešná pošta.
Kto by nevedel, o čo sa jedná, tu je link na môj článok ohľadne týchto známok:

http://www.postoveznamky.sk/britska-vojenska-posta-v-egypte-v-rokoch-1932-39

Obrázky:

Obrázek vložený uživatelem
Registrovaný uživatel
Dlouho sem nikdo nic nedal, tak vložím několik známek.

Trucial státy

Především v reakci na ambice jiných evropských zemí, jmenovitě Francie a Ruska, Spojené království a Trucial státy vytvořily užší vazby ve smlouvě z roku 1892, podobně jako smlouvy uzavřené Spojeným královstvím s jinými knížectvími v Perského zálivu. Šejkové se dohodli se Spojeným královstvím že nebudou bez jejich souhlasu vstoupovat do vztahů s jinou zahraniční vládou než se Spojeným královstvím. Na oplátku, Britové slíbili chránit Trucial pobřeží před veškerou agresí po moři a pomocí v případě útoku. Tato exkluzivní smlouva, byla podepsána vládci Abu Dhabi, Dubaj, Sharjah, Ajman, Ras Al Khaimah a Umm Al Quwain mezi 6. a 8. březnem 1892. To bylo následně ratifikováno místokrálem Indie a britskou vládou v Londýně. Ostatní "trucialské státy" byly již dlouho britským protektorátem a Britové se starali o zahraniční politiku a obranu, stejně jako o rozhodování mezi státy východního zálivu. To se změnilo s oznámením Harolda Wilsona, dne 16. ledna 1968, že všechny britské jednotky měly být staženy z "východu Adenu". Rozhodnutí zasáhlo pobřežní emiráty, společně s Katarem a Bahrajnem, do horečných jednání s cílem zaplnit politické vakuum. Princip svazu byl nejprve odsouhlasen vládcem Abu Dhabi, Šejkem Zayed bin Sultanem Al Nahyanem a Šejkem Rashidem z Dubaje dne 18. února 1968. Oba se dohodli, že budou pracovat na tom, aby ostatní emiráty, včetně Kataru a Bahrajnu, vstoupily do unie. Během příštích dvou let následovaly jednání a schůzky vládců - často bouřlivé - jako forma svazku. Unie devíti států se nikdy nezotavila od schůzky v říjnu 1969, kdy britská intervence vedla k odchodu Kataru a Ras Al Khaimah. Bahrajn a Katar se vymanily z rozhovorů, přičemž pouze šest emirátů se dohodlo na sjednocení 18. července 1971. Dne 2. prosince 1971 se Dubaj společně s Abu Dhabi, Sharjah, Ajman, Umm Al Quwain a Fujairah připojil k zákonu Unie a vytvořil Spojené arabské emiráty. Sedmý emirát Ras Al Khaimah vstoupil do Spojených arabských emirátů dne 10. února 1972.

První série Trucial států

Obrázky:

Obrázek vložený uživatelem
Registrovaný uživatel
Vánoční ostrov ( Kiritimati )

Kiritimati byl objeven španělskou expedicí Hernanda de Grijalva v roce 1537. Kapitán James Cook atol navštívil na Štědrý večer roku 1777. V roce 1856 Spojené státy pojmenovali atol Guano ostrov. I když se tam těžilo guáno jen v malém množství. Trvalé osídlení začalo roku 1882, a to především pracovníky na kokosových plantážích a rybáři, ale kvůli extrémnímu suchu, uschlo desítky tisíc kokosových palem - asi 75% obyvatel ostrov Kiritimati opustilo - ten byl znovu opuštěn v letech 1905 - 1912. , Francouzský kněz Emmanuel Rougiero který si pronajmul ostrov od roku 1917 do roku 1939 tam zasadil asi 800 000 kokosových palem a založil přístav. Angličan Joe English, sloužil jako plantážní manažer pro otce Rougiera mezi lety 1915 a 1919. Angličan byl ponechán sám na ostrově rok a půl (1917-19), protože vypukla cholera v Papeete, a doprava byla zastavena v důsledku první světové války. Joe Englishe později zachránil lord John Jellicoe, admirál britské flotily. Kiritimati byl obsazen spojenci ve druhé světové válce; Američané převzali ostrovní posádku a umožnili australským vojákům, aby ji používali k obraně pevniny. Ostrov byl důležitý, protože kdyby ostrov Japonci obsadili, mohli postavit leteckou základnu, která by umožnila narušovat hlavní dodávky z Havaje do Austrálie. První přistávací dráha byla vybudována pro údržbu meteorologické stanice a komunikačního centra US Army Air Force. Letecká dráha také poskytla vybavení pro doplňování paliva pro letadla cestující mezi Havaji a jižním Pacifikem. Také tam byla malá rádiometorologická výzkumná stanice provozovaná meteorologickou službou Kiribati. Během studené války byly v oblasti Kiritimati testovány jaderné zbraně. Spojené království provedlo svůj první úspěšný test vodíkové bomby na ostrově Malden 15. května 1957; Kiritimati byla hlavní základnou operace. Ve skutečnosti tento test nefungoval tak, jak bylo plánováno, a první britská H-bomba byla 8. listopadu 1957 úspěšně odpálena na jihovýchodním cípu Kiritimati. Následující testovací série se konala v roce 1958 nad nebo u Kiritimati. V roce 1962 Spojené státy provedly 22 úspěšných jaderných výbuchů v rámci operace Dominic. Obyvatelé ostrovů obvykle nebyli při testování jaderných zbraní evakuováni a údaje o vlivu těchto testů na životní prostředí a veřejné zdraví zůstávají zpochybněny.

Známky

Existují dva Vánoční ostrovy. Jeden na australském území v Indickém oceánu, který stále vydává známky. Druhý, v Tichém oceánu, který vydával pouze lokální známky od roku 1916 do roku 1938, poté byly použity známky ostrova Gilbert & Ellice. V roce 1913 si ostrov pronajala od Velké Británie společnost Central Pacific Cocoanut Plantations Ltd. V roce 1919 se ostrov stal součástí ostrovů Gilbert & Ellice, ale na ostrově nebyla pošta otevřená. K pokrytí nákladů na přepravu poštovních zásilek společnost Central Pacific Cocoanut Plantations Ltd vydala v roce 1916 známku o hodnotě 5 centů ve dvou vydání, první vydáné známky byly od roku 1916 -1923 a druhé vydání bylo od roku 1921 - 1925. Na převozu zásilek se podílela jedna z jejich lodí Ysabel May. Předpokládá se, že otec Rougier byl návrhářem této známky. Na známce je loď společnosti "Ysabel May" kterou přivítal pták Bosun při přiblížení k Vánočnímu ostrovu. V roce 1926 byla 5 centová známka změněna na 10 centovou a na obloze v horní části známky je nápis "10 CENTI". Také 10 C známka měla dvě vydání, první vydání bylo od roku 1926 - 1933, druhé vydání bylo od roku 1934 - 1935. Známka se používala jen pro lokální doručení, ale pro případné doručení mimo místní oblast byly požadovány další známky. Většina pošty z Vánočního ostrova byla přivezena do Papeete, kde byly přidány poštovní známky francouzské oceánie. V roce 1939 otevřely ostrovy Gilbert a Ellice poštovní úřad na Vánočním ostrově a tím skončili tyto známky.

Zde je pěkná studie těchto známek a obálek: www.roland-klinger.de/christma...

Tato obálka je také vyobrazena v této studii ( 25 December 1934 Rerucha VISITEZ....28-1-35 21:00 ) zde: www.roland-klinger.de/christma...

Obrázky:

Obrázek vložený uživatelem
Registrovaný uživatel
Odkazy nahoře jsou špatné.

Zde je pěkná studie těchto známek a obálek: http://www.roland-klinger.de/christmas-island/proof.htm

Tato obálka je také vyobrazena v této studii ( 25 December 1934 Rerucha VISITEZ....28-1-35 21:00 ) zde: http://www.roland-klinger.de/christmas-island/palmg.htm
Registrovaný uživatel
braun viktor, máš to jako vždy velmi pěkné. Je radost se na Tvé listy dívat. Jen tak dál.
Registrovaný uživatel
mysak241 děkuji moc.
Registrovaný uživatel
Ostrovy Wallis a Futuna

Ačkoliv byly ostrovy objeveny Nizozemci a Brity v 17. a 18. století, první se na ostrovech usadili Francouzi. V roce 1837 přijeli na ostrovy francouzští misionáři a konvertovali původní obyvatelstvo na katolictví.
5. dubna 1842 po částečné vzpouře původních obyvatel byla Francie požádána o ochranu. 5. dubna 1887 královna Uvey souhlasila s francouzským protektorátem. Králové Sigave a Alo ležících na ostrovech Futuna a Alofi se připojili 16. února 1888. Ostrovy byly spravovány z francouzské kolonie Nová Kaledonie.
V roce 1917 se vyčlenila jako samostatná kolonie Wallis a Futuna stále pod správou Nové Kaledonie. V roce 1959 se změnil status na francouzské zámořské teritorium.
Ostrov Wallis je pojmenován po anglickém průzkumníkovi Samuelovi Wallisovi.
Wallis a Futuna je tvořena dvěmi tropickými ostrovy, které jsou vulkanického původu - jedna skupina se nazývá Walliské ostrovy a druhá Hornovy ostrovy, kde se nachází dva významější ostrovy Futuna a Alofi. Ostrovy se nacházejí v Jižním Pacifiku mezi ostrovy Fidži a Samoa, ostrovy byly dříve francouzskou zámořskou kolonií. Ostrov Alofi je neobydlený, uvádí se, že obyvatele tohoto ostrova byli sněděni kanibalským kmenem z Futuny.
Většinu povrchu tvoří lesy, ale tyto lesy velmi rychle ubývají, neboť tvoří hlavní způsob paliva na ostrovech a je i hlavní surovinou vývozu.

První série ostrovů Wallis a Futuna

Obrázky:

Obrázek vložený uživatelem

Obrázek vložený uživatelem
Registrovaný uživatel
První Filipínská republika

Filipínská první republika byl první samostatný stát rozkládající se na Filipínském souostroví. Filipínská první republika byla slavnostně vyhlášena v kostele Barsoain, Malolos Bulacan. Filipínská republika byla první ústavní republikou v Asii. Ačkoli existovalo několik asijských republik, které předcházely první filipínské republice například Republika Formosa nebo Republika Ezo, republika v Malolose byla první, která vytvořila komplexní ústavu řádně schválenou částečně zvoleným kongresem. Vznikla během filipínské revoluce, oficiálně v roce 1899 nezávislostí na Španělsku. V prosinci 1898 Španělsko prodalo Filipíny Spojeným státům v pařížské smlouvě z roku 1898. Mladá filipínská republika to jistě neměla lehké. Již brzy se měla potýkat s americkou invazí a filipínsko-americkou válkou, ve které zahynulo 1,5 milionů Filipínců. Po několika bitvách a dobytí hlavního města se dvacetitisícová armáda Filipínců pod velením prezidenta Emilia Aguinalda a jeho bratra Baldomera oficiálně vzdala. Filipínská první republika trvala pouze 2 roky. V roce 1901 se Filipíny staly kolonií Spojených států amerických. V roce 1916 byla Filipínám udělena tzv. omezená autonomie. Roku 1934 byl domluven desetiletý přechodný stav, během něhož se měly Filipíny připravit na nezávislost a byl jim udělen statut dominia, které ale přerušila válka. Na jejím počátku byly Filipíny obsazeny Japonci, kteří zde zřídili loutkový stát. V roce 1944 zahájili Američané znovudobývání Filipín. Během bitvy o Manilu roku 1945 zahynul velký počet vojáků a přes 100 000 filipínských civilistů. Odhaduje se, že během japonské okupace zemřel alespoň jeden z 20 Filipínců. Roku 1946 získala země nezávislost.

Poštovní historie První Filipínské republiky

Během filipínské revoluce prezident Emilio Aguinaldo nařídil založit poštovní službu. Když Filipínci začali v roce 1898 vzpouru proti Španělsku, jejich revoluční vláda vydala své vlastní poštovní známky. Jako symbol své nově nalezené svobody si mladá republika vytvořila své vlastní známky kde byl tvar trojúhelníku, což znamená francouzskou revoluci SVOBODA, ROVNOST a BRATRSTVÍ.
Filipínští rebelové vydali 14 různých známek. Tři druhy známek pro poštovné, jeden druh známky pro registraci, jeden druh známky pro noviny, sedm druhů známek pro příjmy a dva druhy známek pro telegrafy. Tyto známky však byly lidmi používány bez rozdílu, takže dopisy někdy měli na obálce dvě nebo i více těchto známek.

První známky První Filipínské republiky

Obrázky:

Obrázek vložený uživatelem
Registrovaný uživatel
Demokratická republika Gruzie

Po vypuknutí Říjnové revoluce moc v zemi rychle získali gruzínští sociální demokraté pod vedením Noa Žordaniji. Byl ustanoven výbor Zakavkazský komisariát, což byla společná vláda nacionálních stran všech tří budoucích kavkazských sovětských republik. Ten rozhodl o odtržení od Ruska a vytvoření Zakavkazské demokratické federativní republiky. Existovala až do doby, než Ázerbájdžán začal požadovat politickou i ekonomickou orientaci na Turecko, zatímco s tím nemohli představitelé Arménie a Gruzie souhlasit. Gruzie po vyhlášení samostatnosti požádala Německo o ochranu, čemuž bylo vyhověno. Roku 1920 byla podepsána také mírová smlouva s RSFSR, kterou ruští bolševici uznali nezávislost Gruzie za podmínky, že bude povolena bolševická strana v Gruzii a pomoc bělogvardějcům zastavena. Ruské bolševické vedení ale porušilo veškeré smlouvy a Rudá armáda se nakonec zmocnila země silou. Byla vyhlášena Gruzínská SSR a menševická vláda byla nucena uprchnout do francouzského exilu. V rámci Gruzínské SSR byla zřízena Adžarská ASSR na jihu, Abcházská ASSR na severozápadě a Jihoosetská autonomní oblast. Byl učiněn i pokus o integraci s Arménií a Ázerbájdžánem v Zakavkazskou SFSR, která se však 5. prosince 1936 rozpadla. V roce 1924 vypuklo protisovětské srpnové povstání, které bylo potlačeno.

První série Demokratické republiky Gruzie

Obrázky:

Obrázek vložený uživatelem

Obrázek vložený uživatelem
Registrovaný uživatel
Zajímavé území které vydává známky je v Řecku.

Mnišský stát Athos ( Řecko )

Na Athosu se nachází pravoslavná „mnišská republika“. Na Athos nemají podle dávné tradice (sahající až k začátkům mnišství na tomto místě) přístup ženy. Jméno Athos je prastaré, v řecké mytologii šlo o jednoho z Gigantů. Zabil jej bůh Poseidón tím, že jej zavalil velkou horou, která získala Gigantovo jméno. Podle církevního podání se Bohorodička po Nanebevstoupení Páně, poté co chtěla navštívit sv. Lazara, který byl biskupem na ostrově Kypru, plavila lodí po moři a byla nepříznivým větrem zanesena k poloostrovu Athos, kde vystoupila z lodi, poloostrov na věčné časy požehnala a spolu s ním i jeho obyvatelům. (O hodnověrnosti tohoto podání se vedou spory.) Traduje se pověst o návštěvě císařovny Placidie, dcery Theodosia Velikého (první čtvrtina 5. století), která když chtěla vstoupit na Athosu do chrámu (Vatoped), aby se tam pomodlila, ozval se jí hlas varující: „Stůj, nechoď dále, abys neutrpěla.“ Podle jiných to znělo: „Stůj, nechoď dále, zde není místo pro dvě císařovny.“ U chrámových dveří, kde se to stalo, byl vymalován obraz Matky Boží. Tato pověst je základem známého zákona zakazujícího ženám vstup na Svatou Horu. První poustevny v pohoří vznikly už v 5. st. Již císařovna Pulcherie (421–452) prý za svého panovaní dala podnět k vystavění prvního kláštera na athoském poloostrově. V té době se mnišství na Athosu již upevnilo. Již císař Theodosios Veliký (379–395) dal prý vystavět na Athosu chrám Bohorodice (Vatoped) jako díky za zázračnou záchranu svého syna Arkadia, který se poblíž po pádu z lodě málem utopil, ale byl posléze nalezen živý, ležící právě na athoském pobřeží.
Pro pravoslavné křesťany má Athos jedinečný význam jako jedno z duchovních center pravoslaví. Na Svaté Hoře je přes tisíciletí nepřetržitě pěstována pravoslavná duchovní tradice. Zvláště je Athos spojen s tzv. hésychasmem, což je teologické pojmenování nejhlubší mystické duchovní modlitební praxe. Je zde pěstována i specifická podoba pravoslavné východní liturgické praxe (tzv. svatohorský typikon). Svatá Hora je pro pravoslavné křesťany místem, kde mohou zažít hlubokou duchovnost, kde se každodenně prý dějí zázraky (kvůli nimž sem přicházejí mnozí poutníci s prosbou o uzdravení, otěhotnění manželky, nápravy dítěte atd.), kde jsou divotvorné ikony a nesčíslné množství ostatků svatých a hlavně – žijící svatí – duchonosní starci.
Z hlediska nepravoslavných návštěvníků je Athos místem podivuhodné starobylé byzantské architektury, kde se dochovalo veliké množství archeologických památek na dávnou Byzanc, památek z oblasti výtvarného umění (ikony), ostatkáře, kalichy apod. i z oblasti písemnictví (v knihovnách jsou střeženy vzácné rukopisy, iluminace apod.). To vše je soustředěno na poměrně malé ploše. Právem je možné považovat Svatou Horu za duchovně-kulturní klenot světa, neboť ve starobylých monastýrech a poustevnách jsou přechovávány památky nevyčíslitelné hodnoty. Jedná se o práce ikonopisců, řezbářů, kaligrafů a dalších umělců práce s kovem, látkami apod.
Oba typy návštěvníků se mohou při návštěvě Athosu dotknout dávné žijící Byzance – její duchovní i umělecké sféry. A oba typy při návštěvě Athosu jistě ocení jeho výjimečně krásnou přírodu.
Přístup na Svatou Horu je pouze po moři (ačkoliv je to poloostrov, je cesta po pevnině neprůchodná). Loď vyjíždí každý den z vesničky Ouranopolis, kde je nutné vyzvednout diamonitirion (půl roku předem je však třeba žádat o rezervaci a ještě ji 14 dní před vyzvednutím povolení potvrdit). Hlavním přístavištěm pro poutníky na Athos je Dafni. Návštěva správního centra v Karyés v dnešní době již není nutná, volný pohyb po Athosu je možný, nicméně ve většině klášterů bývá dlouhodobě plno.
Poutníci musejí mít ke vstupu na Athos zvláštní povolení (diamonitirion). Tím je omezen přístup turistů. Každý si však může v patřičných lhůtách (ještě před vlastní cestou do Řecka) toto povolení opatřit a pak může tři dny na Athosu strávit. Ubytování a stravu bude mít zadarmo v monastýrech, které si sám vybere. Každý den je vydáváno 100 povolení pro ortodoxní věřící a deset povolení pro neortodoxní. O diamonitirion je možné/nutné zažádat před návštěvou, jeho fyzickou podobu obdržíte až v den vlastní návštěvy (správní kancelář v Ouranopoli).

První série

Obrázky:

Obrázek vložený uživatelem

Obrázek vložený uživatelem
Moderátor
Braun Viktor - moc pěkné
Registrovaný uživatel
Jaromíre moc děkuji
Moderátor
Takto perfektně zpracované známkové země měl Mirek Šťotka.
Ale mně se líbí, že tam navíc máte i politické představitele států a historii států.
Registrovaný uživatel
Jaromíre děkuji. Geografilatelie je velmi zajímavé téma. Člověk se na starý kolena ještě něco naučí.

Nové téma Další příspěvek

Stránka: « < ... 33 34 35 36 37 38 39 40 > »

Sběratel.com » Chlubírna - filatelie » Chlubírna - filatelie

Diskusní fórum | Sberatel.com | články | inzerce | katalog | mince | sběratelé | zápalky |

TOPlist
Sběratel.com je poháněno systémem UseBB 1