Bohužel nic víc, co by pomohlo určení mi není známo. Spíše jsem si říkal, jestli tady někdo nepozná podle symbolu...
Jinak s tím Ah a křížem místo hvězdičky je zajímavý nápad :-)

roman1 napsal/a:

víc, co by pomohlo určení na starém stříbrném příboru ?

Možno by pomohlo viac vstupných informácií o príbore. Je starý? Je strieborný?
Chýbajú kvalitné fotografie puncov aj celého príboru, prípadne odkiaľ bol príbor získaný.

5 drahokamov (perál) v korunke na erbe používal rytier. Ale ako píše Adalber, je mizivá šanca zistiť meno podľa monogramu.

=stator]

Možno by pomohlo viac vstupných informácií o príbore. Je starý? Je strieborný?
Chýbajú kvalitné fotografie puncov aj celého príboru, prípadne odkiaľ bol príbor získaný.

Odkud příbor byl už nejspíš nezjistíme, ale co víme, je stříbrný, přikládám foto rozměrů i celku. Foto puncu jsem zkusil, ale nemám na to foták... Tak jestli to někomu napoví víc, budu rád za nějakou informaci

Obrázky:

Prosím o možnú identifikáciu príboru - výrobca,punc,možno majiteľ 😁 ,možno hodnota 😐 Ďakujem.

Obrázky:

To bude vidlička sv. Štěpána!! Má ji podepsanou!

(Prostě mi to nedalo, no.😉)

Adalbert napsal/a:

Podle korunky to vypadá na nejnižší šlechtický titul, který si do roku 1918 mohl koupit každý, kdo na to měl dost peněz. Ve skutečnosti to však skutečný šlechtic nebyl, pouze užíval titul šlechtic a měl pocit, že je něco lepšího.
Adalbert

To se sice s oblibou mezi marxisty traduje, ale aspoň v zemích R-U monarchie to nebyla pravda (možná to šlo v Němcích, ale dost pochybuju že by si i tam šlechta mezi sebe chtěla vzít nějaký póvl jen proto, že měl peníze). Šlechtický titul se uděloval za zásluhy (dostal jej třeba i Antonín Dvořák), byť, když si někdo troufal, o něj mohl zažádat, a to "koupení" se týkalo toho, že dotyčný měl povinnost (respektive se to, až na některé velmi zasloužilé, vyžadovalo) si zaplatit vyhotovení erbovní listiny. Takže asi tak. Titul si nikdo koupit nemohl, nepomohlo ani uplácení, protože poslední slovo měl císař, kupovala, přesněji řečeno platila, se erbovní listina. A myslím že ne hotovostně, ale kolkem nalepeným na žádosti o vyhotovení erbovní listiny.

Nóóó , ale veď tam je István 😁 Nebudú z toho národnostné trenice ? Foto bolo spravené dnes ráno po svadobnom dozvuku v Košiciach.

A ešte možno fotografovať punce s fotoaparátom s makrom a nie s mlynčekom na mak.

Ako možno dať kvalifikovanú odpoveď keď na značky nie je vidieť. Takže bez záruky.

Rakúsky punc Dianinej hlavy v kartuši. Rýdzosť striebra 800/1000. Značka H.S, firma Hermann Südfeld & Co.

Hermanna Südfeld (1835-1915) narodil sa v Poľsku, zomrel vo Viedni. V roku 1881 Hermann Südfeld kúpil firmu BÄCHER A. B a jej vlastnícke práva. Hermann Südfeld bol dovtedy konateľom spoločnosti BÄCHER A. B.

 Hermann Südfeld viedol firmu spolu so svojím švagrom Maxom Monasch. Spoločnosť vyrába strieborné príbory, stolový riad, svietniky, šálky, misy, vybavenie pre kostoly, plakety a iné umelecké predmety.

TO PAVEL III.:
Máte pravdu v tom, že šlechtický titul se nedal koupit rovnou, ale muselo se na to jít oklikou. Bohatí plátci daní do státní pokladny dostali nabídku na udělení titulu bez velkých okolků. Ostatní si ho museli nějak zasloužit svým uměním, nebo dobročinností atd. Stará šlechta na novou šlechtu samozřejmě hleděla s despektem, ale mluvit do toho nemohla.
Šlechtic to byl titul pro tzv. novou šlechtu mezi kterou se řadili zejména bohatí podnikatelé, kteří hodně přispívali do státní pokladny. Boom této nové šlechty začal v 18. století s rozvojem podnikání. Povýšení do šlechtického stavu panovníka nic nestálo a aby se stará šlechta moc nepohoršovala novošlechtic neměl právo používat predikát a titul. Novošlechtic mohl používat pouze písmenko z - von před jménem a to se samozřejmě některým novošlechticům tůze nelíbilo a tak si mohli koupit čestný titul Ehrenwort - Edler von a ten používat na veřejnosti, aby všichni ostatní viděli, že jsou něco lepšího a státní kasa se díky tomu plnila. Někteří podnikatelé zejména v 19. století povýšení do šlechtického stavu rovnou odmítli, jiné ho uvítali.
Já to nijak neodsuzuji a při své marnivé ješitnosti bych povýšení do šlechtického stavu určitě neodmítnul, naopak byl bych nadšen a všem bych se chlubil.
Adalbert

Jan Županič: Nová šlechta rakouského císařství
Zde bych doporučil velmi dobře napsanou knihu, která by objasnila tuto problematiku. Dále nezapomínejte na vojenskou tématiku, kdy s udělením řádu bylo spojeno povýšení do šlechtického stavu. Pan Županič jako zatím jediný, napsal i o Rakouské šlechtě tedy o titulech udělených Židům.
Ten prostý titul Adler či šlechtic bylo možno opravdu zakoupit, stálo to hodně peněz neb každý si něco zaúčtoval, zápis, erbovní úřední.
Je to hodně zajímavé. Zde to není erb. Jen majitel si tam nechal vyrýt baronskou korunku a svůj monogram.