Mince a doba Františka II.

Bohužel je zde přihlášených mnoho sběratelů, kteří se bojí něco napsat, další velikou skupinou jsou hosté, kteří si jenom čtou a fórum moc nežije. Proto zde zaujmu svůj postoj k velmi kontraverznímu tématu, které snad stojaté vody nezájmu trochu rozčeří.
Velkým tématem je kvalita mincí a řeší ho snad všichni sběratelé,ať se zajímají o cokoli. Asi chybným postojem je pouhá snaha jenom něco shromažďovat a snobsky zaškrtávat seznamy a těšit se z vědomí, jak se nám zaplňují. Určitě se shodneme na tom, že to je ten nejhorší scénář,kterého bychom se mohli dopustit..
Základem by měla být snaha pochopit konkrétní dobu, která nás zajímá a z toho vyvodit závěry vztahující se k otázce monetární politiky státu a tím i konkrétních ražeb. Prostě a jednoduše, abychom o sobě mohli říci, že jsme numismatici a nejom pouzí shromažďovatelé měděných, stříbrných, nebo zlatých kotoučků, o kterých toho moc nevíme. To je můj první předpoklad. Druhým a rovnocenným je pohled na kvalitu s přihlédnutím k otázce, proč sbírám mince Františka II, co se mě na nich líbí a jakou zachovalost ještě můžu tolerovat a jakou již nikoli. Každý člověk by měl mít ze své sběratelské činnosti radost, aby ho naplňovala. Já jsem si mince tohoto panovníka zvolil, jak bylo výše naznačeno z důvodu historie doby, která byla z měnovému pohledu v několika směrech unikátní a druhým důvodem byla krása těchto ražeb, které zajisté paří k nejkrásnějším mincím celé středoevropské historie. Tyto mince navíc mají v provedení zakomponované odpovědi na tradici Habsburského rodu. Pokud si vezmeme ražby z konce vlády Františka II, ty mají anticky zpracované portréty, které vyjadřují moc a tradici a celá ta krása je umocněná pouhými miniturními detaily. Vlastním například půltolar 1835 A v kvalitě EA, ve kterém se rozehrává celá krása umělecké kompozice. Tyto odkazy na mincích jeho následovníků již chybí a spíše působí pouhým dojmem dokonalých fotografií v kovu, ale již bez nosné myšlenky.
Proto mám potřebu sbírat jenom slušně zachovalé mince a odmítám kusy, kterým již oběh vzal jejich noblesu a staly se s nich pouhé kusy. Prostě bych z nich neměl radost a je mě jedno i kdyby se jednalo o velmi vzácnou minci. Pokud bych si mohl vybrat mezi běžnější, hezkou mincí a horší vzácnou ražbou, pak bych se okamžitě rozhodl pro první možnost. Samozřejmě, že kupuji i horší exempláře, ale pouze jako materiál sloužící ke zdokumentování a poté je prodávám. Nyní mám například hybridní měděný unikát 30/15 krejcaru z roku 1807 ze smolnické mincovny, ale je bohužel v kvalitě 3 a tudíž nemá místo ve sbírce a bude připraven na prodej. Kvalite hraje v dnešní době primární roli a nic s tímto trendem nenaděláme. Pokud budu všem svým známým nabízet vzácnou věc, každý se zeptá na kvalitu. Pokud bude obstojná, zájem bude, pokud nikoli, budu odmítnut.
Na prvním místě je v mém případě kus vědeckého snažení a zároveň i obdiv ke kráse uměleckého zpracování ražeb této doby, které ale potřebuji mít ve stavech, ve kterých mohou ukázat svojí krásu. Myslím, že si tyto dva pohledy neodporují. Vím, že bude rozporuplnná odezva, ale to byl záměr článku, aby se zde něco dělo, když je pouze nevlídná neděle.

Veľmi pekne napísané. Evropa, môžem poprosiť na Vás mail?Napíšte mi prosím na NumizmatSR@gmail.com Ďakujem.

To Evropa1: souhlasím s tím, že mince ve sbírce by měly být v takové kvalitě, aby potěšily i oko a ne jen jako v případě muzejních sbírek "na zastoupení". Hledání extrémní kvality a upřednostnění běžné mince v TOP kvalitě před vzácností v pěkné 2/2 je ale podle mého názoru nesmysl a to i jako investice. Dnes je sice móda kupovat jen špičkovou kvalitu, ale pokud se stane cokoli a ubude sběratelů, trh půjde dolů, případně móda přejde, dá každý přednost minci vzácné z podstaty - počtem dochovaných kusů v jakémkoli stavu před tím, aby platil nesmyslné částky za běžnou minci, které je ve stavu jak píšete "Erstabschlag" o několik kusů méně než ve stavu stgl., přičemž spousta sběratelů mezi těmito kvalitami rozdíl nepozná a kdyby byly v katalogu popsány opačně, nikdo by se nad tím nepozastavil.

No já si myslím, že to, že sbírání mincí mi má přinášet hlavně radost - a to je pro mně nejdůležitější. Bohužel nemám tolik peněz, abych si kupoval mince pouze v super stavu. Beru i mince, které jsou i "jen" čitelné a nepoškozené, což tady ale někteří považujete spíš, jak by se dalo z některých příspěvků vyčíst, za ostudu.
Nejsem žádný vědátor, abych bádal a rozebíral každou minci. Nedělám si naději, že vytvořím nějakou bůhví jak hodnotnou sbírku. Jsem realista.
Minci, kterou získám do své sbírky, mám rád. Když ji vezmu do ruky říkám si kolika rukama už prošla, co všechno už zažila a i když je v "horším" stavu, nestydím se za to, že si ji dám do sbírky, protože je to moje sbírka a moje radost. A pak když ji získám v lepší kvalitě, tak se i s takovou mincí hodně těžko loučím. 😉
Sbírání mincí není můj život, je to jedna z radostí, které mi dělají dobře na duši.

To vassilij: Samozřejmě, že platí pravidlo, které každému dává naprostou svobudu. Mě osobně se líbí umělecká doba císaře Františka II, která se plně pozitivně vyřádila i v mincích a medailích a rozvinula je do krásy detailů. Mě nezajímá zaškrnutý seznam, mě zajímá pěkný exemplář. Dělám to pro radost.
Nikdo samozřejmě neodhadně následující dobu ve vztahu k mincím, ale kamarád říká. Rusů je sto milionů, kdyby bylo procento bohatých, je to milion, kdyby z nich sbíralo mince pouze opět procento, je to 10 000 sběratelů a ti když se rozeběhnou po Evropě, my si nekoupíme nic. A to není názor od věci, protože oni nesbírají jenom ruské mince, ale někteří už i Habsburky. Stěhují se mimo území Ruska a začíná je zajímat i historie nové země, kde se usadili a někteří již mince staré domoviny mají zevrubně sebrané a aby si něco mohli koupit, začínají něco jiného. Pěkných mincí rapidně ubívá z nejrůznějších směrů a na pár pěkných kusů se snad vždy pár movitých sběratelů vyskytne. Stačí se podívat na historii vídeňských obchodů. Před pár lety byly plné luxusu, dnes zde nejde zavadit ani o průměr. To je ale nepodstatné, protože to také dělám z radosti a né jenom se stoprocentním vědomím, že na nich musím vždy vydělat.

Každý numismatik má svou sbírku založenou v kvalitě jaká mu vyhovuje a také zda má dostatek finančních prostředků, aby mohl kupovat mince pouze v kvalitě "Erstabschlag", ovšem mám jiný názor než Evropa1 a to pokud bych dostal nabídku na odkoupení dvou zlatníků, například zlatník 1860 A v ražebním lesku a 1865 V v zachovalosti 2/2, tak raději koupím 1865 V.
Taktéž mám jiný názor než Evropa1 a to, já mince v žádném případě nekupuji jenom proto, abych si přilepšil k důchodu, jak napsal Evropa1, ale mince sbírám protože mě to těší a budu mít radost i když v mé sbírce budou i mince v horší kvalitě, vždyť numismatika není o tom, že nakupuji mince jako dobrou investici, ovšem každý má právo na svůj názor a já svůj názor nikomu nevnucuji.

Podepisuji se pod příspěvek Horacia, přesně to si myslím i já, smekám před Vámi pane Horacio jak jste to napsal.

To numismatik-fji.
Já též sbírám mince z důvodu, že mě to ohromně baví a naplňuje mě to, ale snad jsem měl kdysi štěstí, že moji učitelé mě v mých začátcích otevřeli svoje sbírky k prohlédnutí a od té doby nejde abych je nenásledoval ve kvalitě. Jinak kvalita EA je vyjímečná a nemám z nich celou sbírku. Většina mincí je ve kvalitách 1 a některé i o fous horší. Jinak poznámka k investici byla jasně zřetelně napsaná v tom smyslu, že jednou zestárnu a sbírka se stane důchodovým připojištěním.

Ano předchozí úvaha má v mnohém pravdu.
Já mám na to asi tento pohled:
Už když se rozhoduji sbírat vážně jakékoliv mince(či jiné věci) měl bych chvíli studovat literaturu, sledovat trh a mnohé další. Docela podstatná úvaha(mnohdy zapomínaná) je úvaha finanční.
Každý máme samozřejmě jiné finanční možnosti a na to by se nemělo zapomínat(to je prostě realita). Nechci tím říci, že kdo nemá na utrácení desítky tisíc a více by neměl sbírat, to rozhodně ne, ale měl by si po „zralé úvaze s nohama na zemi“ zvolit oblast, kde má finance na to, koupit si minimálně mince ve slušné více než nadprůměrné kvalitě. Pokud tomu tak po střízlivé úvaze není pak si vyberte raději jinou oblast sbírání nebo jen kratší časový či jinou část(jeden panovník, jedna mincovna, jen základní řada do tolaru, specializace do několika nominálů apod.). Mohu říci, že po tom co jsem sbíral více oblastí a časem byl při koupi bydlení nucen i některé sbírky prodat, mohu toto zodpovědně potvrdit z vlastní zkušenosti!
A můj názor na kvalitu mincí do sbírky? Vždy samozřejmě tu co možná nejlepší. Samozřejmě i když nechám stranou sběratele co mohou pravidelně několikrát ročně utrácet desítky tisíc za jednu minci, stejně nelze moc slevovat z tohoto pohledu na kvalitu, pouze se mohu smířit s tím, že nebudu mít asi zdaleka vše a mnozí sběratelé mne zase přeplatí(hendikep se dá trochu vylepšit vyššími znalostmi a trochou pomyslného stěstí). Pokud ale nechcete mít jako sbírku hromádku téměř nečitelnách střížků a plíšků, pak v této oblasti nelze moc polevovat. A to už vůbec nechávám stranou zmiňovanou stránku věci jako je prodejnost v případě potřeby či zhodnocování sbírky.
Takže u našich mincí po roce 1848 bych pokládal za sbírkové mince běžné ve stavu UNC, méně časté i ve stavu 1/1 a jen opravdu výjmečně bych zařadil minci ve stavu 2 a to jen z důvodu extrémní vzácnosti nebo prostě proto, že na danou minci v lepším stavu nemám peníze(pokud bych ji moc chtěl a nemohl koupit něco jiného v lepším stavu). Mince v horším stavu myslím do sbírky nepatří.
U období cca 1711-1848 bych pokládal za sbírkové mince běžné ve stavu do 1/1, méně časté i ve stavu poctivá 2/2 a jen opravdu výjmečně bych zařadil minci ve stavu -2/2- a to jen z důvodu extrémní vzácnosti nebo prostě proto, že na danou drahou minci v lepším stavu nemám peníze(pokud bych ji moc chtěl a nemohl koupit něco jiného v lepším stavu). Ostatně některé ražby 18.století třeba z oblasti L-B je problém vzhledem k nekvalitní ražbě(špatné střížky) sehnat ve stavu lepším než 2. Mince v horším stavu něž 2- myslím do sbírky tohoto období nepatří.
U období před rokem 1711 bych pokládal za sbírkové mince běžné ve stavu do 1/1, méně časté ražby nebo vyšší nominály i ve stavu poctivá 2/2, u velmi vzácných a hledaných ražeb(pozor drahá neznamená automaticky vzácná!!!) minci ve stavu 3 a to jen z důvodu extrémní vzácnosti(třeba jako příklad ražby Leopolda I. v Jáchymově nebo Kladsku) nebo prostě proto, že na danou drahou minci v lepším stavu nemám peníze(pokud bych ji moc chtěl a nemohl koupit něco jiného v lepším stavu) ovšem za předpokladu, že bude opravu velmi levná(zlomek ceny mince o jeden stupeň lepší) - nazývám to dokumentačně/pro studium(třeba doložení neznámé varianty). Mince v horším stavu něž 3 myslím do sbírky tohoto období nepatří nejde-li o raždy známé maximálně ve 2-3 kusech(a ani pak Vám ozdobu sbírky dělat nebudou).
Výjimku na stav lze udělat opravdu jen tam, kde jde o unikátní ražby, kde je známo jen několik kusů v muzeích a mimo ně se poslední prodával třeba před 20 roky, pak stojí popřemýšlet o koupi i u horšího stavu, pokud bude cena opravdu nízká v případě, že se specializujeme na danné období a lepší kus se s vysokou pravděpodobností zase velmi dlouho neukáže. Je nutné ale vzácnost mizerném stavu nepřeceňovat(a počítat s případným prodělkem při prodeji) !!!
Uvádím jen mezní zachovalosti, ale většinou bych se snažil držet pomyslnou laťku kvality co nejvýše i za cenu toho, že si toho koupím méně a mnohé mince mi budou chybět. Uvědomte si také, že čím horší stav dáte do sbírky, tím hůře je mince kdykoliv prodejná a tím větší je šance prodělku(ať je mince jakkoliv vzácná)! Pozor ale na skutečnou zachovalost(označení stavu) mincí a ne jen jak to někdo popíše nebo jak to v nadšení s „růžovými brýlemi“ chceme někdy vidět! Mnohé mince nabízené na trhu s popisem stavu 2/2 nebo -2/3 jsou většinou mince tak ve stavu 4/4 ! ! ! Mnou výše uvedené zachovalosti by měli být skutečné zachovalosti...
🙂

To Dracek: naprosto souhlasím s uváděnými kvalitami při jednotlivých obdobích a souhlasím i s posledním odstavcem - na ten se dnes zapomíná nejčastěji. Jen dodám, že uvedené kvality by NEMĚLY být brány podle popisu kvalit v aukcích ČNS (včetně pobočky Praha), dokonce ani Aurey. Tam je v obou případech nutné uváděnou kvalitu zhoršit o půl až jeden stupeň, abychom se dostali do reálu. Jediný, kdo jakž takž dodržuje popis kvality je Künker, byť i tam došlo k nadhodnocování.