gorila napsal/a:

Z tvého přeneseného vysvětlení, může starožitník požadovat doplacení ceny v místě obvyklé (fyzická osoba/živnostencký list). Ale když se odhadce v Dorotheu splete a já si tam něco koupím, tak Dorotheum po mně nesmí požadovat doplacení ceny v místě obvyklé (právnická osoba)?!?

Teoreticky může, prakticky by mu to nemělo projít, pokud provozuje starožitnictví a tedy je jasné že by cenu věcí co prodával měl znát.

Nepletu, jen ji uvádím pro doplnění, protože zpochybnit obchod jde i tímto způsobem.

napsal/a:

Teda, nechci tě moc prudit, ale zapomínáš (i ten právník) že případů, kdy starožitník prodá něco pod cenou je minimální. Obvyklé je, že starožitníci to nakupují za "pakatel", takže prodávající starožitníkovi může aplikovat stejný postup tj. požadovat doplacení (výkupní) ceny v místě obvyklé.

Ah, já jsem zapomněla - starožitníci mají kartel, takže výkupní ceny drží nízko a prodejní zase vysoko.

:mrgreen: Ovšem jde argumentovat i cenou obvyklou v aukcích apod. a pak je to na bitvu právníků a k čemu se soud přikloní😃 Teoreticky by měla být chráněna slabší strana, prakticky tomu moc nevěřím... ale na bití obyčejných sběratelů kteří nakupují a prodávají mince ty paragrafy stačit budou. Asi opravdu nejbezpečnější bude obchodovat jen přes aukce nebo s lidmi, ke kterým má člověk důvěru, asi nikdo nemá zájem na tom, aby mu někdo po půl roce začal zpochybňovat obchod, protože nakoupil moc draho nebo prodal moc lacino..🙄

Problém bude u raritních kousků, který trh "zatím" neprověřil nebo se za ně platí cena záliby. Ve filatelii se třeba objeví rarítní kousek bez nominální hodnoty a hned je z nominálu 10 Kč třeba známka za kterou je někdo ochotný dát i 10 tisíc a jiný za ní nedá ani polovinu. Pokud se na trhu doposud nevyskytovala jak a kdo určí co je cena obvyklá? Možná to bude zatěžovat soudy a právníci budou mít kšefty, ale nejsem si jist, že to ochrání samotné sběratele. Třeba se to, ale osvědčí.

Obávám se, že sběratele ten zákon neochrání, protože ten by měl znát ceny. Je to spíše ochrana "obyčejného smrtelníka" před sběrateli a různými obchodníky či překupníky, aby jim nenaletěl. Ale od toho snad do této doby byli různí soudní odhadci, jejichž služeb mohl každý využít. Za to, že to někdo neudělal a ostrouhal, si může dotyčný sám. Na druhou stranu ten zákon byl patrně myšlen jako ochrana různých důchodců a běžných lidí, aby zkrátka nenaletěli podvodníkům a holt to bude mít širší dopady ...

Ten nový zákonník nie je dokonalosť sama o sebe , ale máte dobrú východiskovú pozíciu na gaunerov .

Verím na niečo podobné nebudeme musieť my ešte roky čakať. 😞

kacuro: máš pravdu. Je to myšlený na tzv. "Šmejdi". Předražené hrnce ...atd. Na to je to asi dobrý zákon.

Bohuzel realita byva v CR takova, ze gauner se ze vseho vyvlekne, zato poctivi lide muzou byt biti.. vzpomente si, jak se vseobecne jasalo nad zakony ohledne exekuci (predtim mimo nelegalniho vymahani pres UKcka byly dluhy temer nedobytne) a jak to dopadlo, kdo a jak z nich profituje a kdo je (samozrejme krome lidi, kteri dopadnou spatne opravnene, ale tech je mozna mensina) diky nim postihovany.

NOZ, konkrétně znovuzavedení institutu neúměrného zkrácení do našeho právního řádu, je podle mne krok správným směrem. Dosavadní znění OZ z r. 1964 evidentně nechránilo „slabšího“ v závazkovém právu dostatečně a tak docházelo k situacím, kdy lidé byli de iure legálně připravení (de facto okradení) o majetky vykutálenci, kteří se na to vysloveně specializovali.
Že by měl NOZ nějak negativně ovlivnit obchodování se sběratelským materiálem nepředpokládám. On totiž samotný institut neúměrného zkrácení není v českých zemích žádnou novinkou – obdobná úprava zde platila od r. 1811 až do r. 1950 a nevím o tom, že by to nějak poznamenalo např. prvorepublikový sběratelský trh. BTW rakouský Všeobecný zákoník občanský z r. 1811 v Rakousku stále platí a sběratelský trh tam funguje🙂

Mne spíš zaráží trochu vágní formulace příslušných ustanoveních NOZ :

1. Zatímco rakouská i čs. meziválečná úprava jasně definovala, že o neúměrném krácení lze uvažovat pouze pokud cena plnění byla krácena přes polovinu ceny obvykle, nový OZ zavádí abstraktní pojem „hrubý nepoměr“ (to trochu připomíná známé „větší než malé množství“).
2. Kdo ponese důkazní břemeno při dokazování, že druhá strana nevěděla, ani vědět nemusela ? Samotný fakt, že někdo něco sbírá přeci ještě automatický neznamená, že nutně musí znát cenu obvyklou u všech předmětů z oboru svého sběratelského zájmu.
3. Lze považovat nákup na internetovém aukčním portálu za „nabytí … způsobem postaveným veřejné dražbě naroveň“ ?
4. Není zcela jasné jaký že to právní úkon má udělat zkrácená strana, aby nedošlo k prekluzi. Musí podat žalobu k soudu nebo stačí doručit výzvu protistraně ?

Právě, ty vágní formulace jsou skoro všude, v podstatě je to nechané na soudcích, což v zemi jako je ta naše, musí člověka poněkud naplňovat obavou🙄
Dále, jak už jsem říkal, se mi nelíbí, že je možné trestat někoho kvůli vědomostem, do kterých investoval a dělat z něj nemorálního člověka, který okrádá nevědomého chudáka. Idea, že je možné 100% ochránit člověka před následky jeho naivity, hlouposti a lenosti mi přijde přece jen trochu zcestná. Neříkám, že by se nemohly takto chránit určité skupiny lidí jako důchodci, ale tak jak je to napsané, je to velmi snadno zneužitelné.
S tím dokazováním to bude samozřejmě humorné (počínaje tím, jestli jde opravdu o ten samý předmět, který byl prodán, jestli nebyl poškozen nevhodným uložením apod. ..🙂 ).