Sběratel.com

Díky za další zajímavé povídání, opravdu jsme netušil co vše lidé mohou sbírat ale musím říct že tohle (písek( se mě opravdu líbí. Budu rád za další fotky, sbírky atd...díky Vláďa

Každý sběratel se rád pochlubí svou sbírkou. Stejné je to i u sběratelů písku. Různorodá textura a barevnost vzorků přímo předurčuje jejich vystavení v různých lahvičkách nebo zkumavkách. Zde je několik ukázek, jak si s tím poradili sběratelé z celého světa. sandman

Obrázky:

Mně to jako "nevinný koníček" nepřijde. Když si představím, že si každý z pláže odveze toto, + cca 10x tolik na výměnu - protože jak psal Sandman, písek se neprodává, ale pouze vyměnňuje -, jímá mne děs

packa napsal

Mně to jako "nevinný koníček" nepřijde. Když si představím, že si každý z pláže odveze toto, + cca 10x tolik na výměnu - protože jak psal Sandman, písek se neprodává, ale pouze vyměnňuje -, jímá mne děs

Ale keď si každý zoberie z potoka pre seba a + na výmenu tak je to v pohode.

Netuším, jestli pravidla tohoto fóra nezakazují reklamu. Nicméně, minimálně odkaz na zatím jedinou výstavu o píscích v Čechách, bych sem rád vložil. Expozice je velice zdařilá a dozvíte se na ní plno zajímavostí. Jestli si tedy chcete naplánovat výlet, vřele doporučuji. sandman
http://www.muzeumusti.cz/v2318/PISKY-ZNAME-I-NEZNAME-aneb-fascinujici-svet-obycejneho-pisku

Je to zaujimave hobby .

Sbírání písku je nezvyklé, pro někoho nepochopitelné, ale hlavně ojedinělé hobby. Z toho plyne i obtížnost shánění informací o historii sběratelství písku.
Asi před deseti lety koupil jeden americký sběratel na bleším trhu vitrínku s několika lahvičkami písku. Popisky ke vzorkům měly datumy kolem roku 1920. Takže písek se sbíral už před sto lety...
Počátek "moderního" sbírání písku můžeme datovat do první poloviny 80. let minulého století. Horst Windisch byl velmi aktivní sběratel minerálů. Organizoval sběratelské výlety v Jižní Africe a Namibii a byl spoluzakladatelem mnoha mineralogických klubů. Založil také první sdružení sběratelů písku v Jižní Africe "The Sand Collectors International". V roce 1985 začal vycházet zpravodaj sdružení. Členy byli především sběratelé z Německa, Francie, Holandska a také USA. SCI bylo aktivní asi do roku 2005. Horst Windisch ho krátce před svou smrtí zrušil, protože mnoho Francouzů a Američanů postupně odešlo.
Mezitím v roce 1988 vzniklo v USA sdružení "International Sand Collectors Society". ISCS pořádá vlastní "americká" setkání a popravdě není mnoho sběratelů z USA, kteří komunikují s Evropou. Je to přece jenom daleko a poštovné je drahé.
V letech 2000-2006 v Holandsku a Belgii organizoval evropská setkání Joop Van Dyk, člen SCI. A Ralf Hermann založil v roce 1997 sdružení "Deutsches Sandmuseum", které chtělo vybudovat malé muzeum na téma "písek". Jeho otevření proběhlo za účasti televize v roce 2009 a od tohoto roku se pořádají setkání sběratelů, většinou na zajímavých místech v Německu. Setkání se konají 1x ročně o víkendu v září.
Od roku 2004 mají také francouzští sběratelé vlastní organizaci "Association Francophone d´ Arénophilie". Každý kdo se chce stát členem AFA, se musí písemně zavázat k dodržování "Charty sběratelů písku", tedy že nebude písek prodávat ani kupovat. Menší klub sběratelů existuje i v Itálii. Založil ho Daniele Martinelli a jmenuje se "Sand Dreams".
Krásným spojovacím článkem bylo v období 2005-2013 "Sand Forum International", které založil Frank Winger. SFI fungovalo na podobném principu jako toto fórum. Bylo rozděleno do sedmi jazykových sekcí a každá měla svého moderátora. Tady se setkávali sběratelé doslova z celého světa, sdělovali si svoje zkušenosti, prezentovali svoje nové přírůstky ap. Bohužel SFI chřadl a nakonec byl zrušen s nástupem sociální sítě jménem Facebook. Dnes na FB existuje několik různých skupin sběratelů písku.
V Česku je několik sběratelů písku. Čtyři sběratelé, včetně svých rodinných příslušníků, se setkali v roce 2013. Společně navštívili krásnou opuštěnou pískovnu v jihomoravských Rudicích (viz obrázek). sandman

Obrázky:

Sbírání písku se může zdát jako dětinské, ale má svoje kouzlo. Pokud nechcete sbírat pouze písek, který si přivezete z dovolené, je nepochybně žádoucí vyrazit na vlastní výpravu. A na ni je třeba se vypravit praktickými pomůckami.
Budete-li sbírat písek v řece nebo potoku, tak holínky jsou potřeba. Málokdy jde nabrat písek z břehu. Lopatka je také dobrá, mnohde jsou i střepy a jiné výdobytky civilizace. Menší sítko je ideální na oddělení hrubého materiálu. Trychtýř a plastová láhev na transport je lepší než igelitový pytlík. Nejzajímavější "mokré" vzorky se dají sebrat za velkými kameny (po proudu). Pytlíky jsou ideální pro sbírání na suchu. Nebo, pokud vám stačí malé množství, tak plastové krabičky na film. Papírky a tužka, aby jste mohli popsat a rozlišit vzorky.
Sbírat se dá ve starých pískovnách, v činných jen se souhlasem provozovatele. Ve starých kamenolomech jsou také místa, kde lze písek najít. Pískovcové skály podléhají přirozené erozi, u jejich paty je možné sebrat další vzorek. Plno lesů, hlavně borovicových, také roste na pískách. A v českých krajinách jsou i prastaré sopky, kde sopečný tuf erodoval do písku. Stává se, že na jednom místě najdete více barev nebo odstínů. Z jednoho výletu si tedy můžete přivézt více vzorků.
Doma práce se vzorky pokračuje. Písek je nutno vysušit, nejlépe přirozeným způsobem. Když je suchý, přesypeme ho do lahvičky a přiřadíme mu číslo. Toto je důležité, abychom ho v budoucnu dokázali identifikovat. Odděleně si můžeme vést podrobnou evidenci. Nejvíce se osvědčila excelovská tabulka. V ní je uvedeno číslo vzorku a další údaje o místě sběru. Přesnou lokalizaci určíme s pomocí Google Maps nebo Seznam Mapy. Máme-li vše uklizené a zaevidované, je čas vyrazit na další výlet. Plánování kam, se dá studiem knih, map nebo internetu. Písek se dá najít všude.
Výměna vzorků písku má svoje určitá pravidla. Jak již bylo několikrát řečeno, to hlavní je, že písek je zdarma. Neprodává se a nekupuje. Základní výměnné množství je 30 ml písku. Někdo sbírá jen 20 ml nebo 15 ml nebo ještě méně. Vše záleží pochopitelně na domluvě. Při "osobním jednání" je to jasné a na sběratelských setkáních se realizuje "holandská výměna". Na svůj stůl vyložíte vše, co chcete nabídnout a jiní sběratelé si vezmou co chtějí a kolik chtějí. To samé děláte i vy u jejich stolů. Jednoduché a praktické.
Korespondenční výměna probíhá tak, že po mailovém kontaktu s potenciálním výměnným partnerem se představíte a nabídnete výměnu. Pošlete si svoje seznamy přebytků a dohodnete si způsob výměny, tj. množství vzorků a výměnné poměry. Po vzájemném odsouhlasení pošlete požadované vzorky, třeba na španělskou adresu. Totéž udělá španělský sběratel. Každý zaplatí poštovné za svoje vzorky, nic dalšího neplatíte. Po tom, co vám dorazí balíček, potvrdíte odesílateli, že došel v pořádku a poděkujete za výměnu. Je třeba počítat s 7-14 dny na dodání po Evropě a cca 1 měsíc do Ameriky. To samé platí i naopak. Stává se, že se zásilka zasekne na celnici. Třeba půlkilový balíček je pochopitelně podezřelý. Proto je zavedeným pravidlem, že se balíček viditelně označí jako dárek a že jde o mineralogické vzorky, které jsou bezcenné.
Balíček se posílá většinou ekonomicky a dobře zabalený. Jednotlivé označené vzorky jsou zabaleny v samouzavíracích sáčcích. Pro snazší identifikaci lze do zásilky vložit i seznam posílaného. Zdůrazňuji, že poštovné je vyšší, i několik stovek za balíček. Záleží na váze a zemi, kam posíláte. Ale za další vzorky do sbírky to myslím stojí. A nikdo vás pochopitelně nenutí, aby jste vyměňovali každý týden. A ještě maličkost. Sběratele na druhém konci Evropy nebo za Velkou louží potěší, když do balíčku přidáte třeba pohled nebo vzorek navíc. sandman

Proč by někdo sbíral písek? Není divné sbírat takovou obyčejnou věc, která je všude? Lidé jsou různí a každému se líbí něco jiného. Hodně let jsem se věnoval "běžným" oborům jako je filatelie, numismatika nebo svého času populární telefonní karty. Nicméně, když chcete něco sbírat, tak kromě času vás to stojí i peníze, které vydáte za přírůstky do sbírky. Naopak, když chcete něco ze sbírky prodat, musíte brát v potaz poptávku a nabídku na trhu.
Známému jsem se asi před patnácti lety pochlubil vzácnou mincí, přibližně 350 let starou. Když jsem se zmínil o stáří té stříbrné mince, řekl ať počkám, že mi něco ukáže... Přinesl v papíru zabalený kámen a přede mnou ho rozevřel. Uvnitř toho "obyčejného" kamene byl dokonalý otisk trilobita a byl starý miliony let. Indiáni v Peru je sbírají a prodávají jako suvenýr turistům. Podotýkám, že ani jeden z nás se nezmínil o ceně svého pokladu. Tohle byl asi první moment, kdy jsem začal "pomalu odcházet" od "normálního sběratelství".
Doma na stěně mi visela dřevěná mřížka, v které jsem měl uloženy mušle a písek z dovolené u moře. Někdy v roce 2007 mě napadlo, jaké by to asi bylo sbírat písek. Asi divné, ale co když už někdo takový existuje? Hledáním na internetu jsem zjistil, že ano. A ti sběratelé písku nevypadali divně, naopak věnovali a stále se věnují svému hobby na vysoké úrovni. Napsal jsem Franku Wingerovi, který prezentoval svou sbírku na internetu. Odpověděl mi, ať si prostuduji Sand Forum International a pozval mě na setkání sběratelů do Německa.
Při pročítání hromady nových zajímavých informací na SFI jsem narazil na jednu diskuzi, která naprosto změnila můj pohled na komunitu sběratelů písku. Součástí SFI byla i sekce inzerátů, v které jeden Angličan chtěl prodat písek z Antarktidy. Tuto diskuzi jsem si bohužel nezapsal a dnes se už nedá na internetu dohledat. Napíšu tedy jen základní rámec této komunikace mezi obchodníkem a potenciálními kupci.
Angličan: Navštívil jsem Antarktidu a mám odtamtud písek. Vy jste sběratelé písku, nabízím pytlík písku za 30 dolarů. Je velmi vzácný.
Sběratel 1: My písek nekupujeme ani neprodáváme.
Angličan: Ale to je písek z Antarktidy! A měl jsem s ním práci, musel jsem ho vysušit a "nasáčkovat". Slevím tedy a nabídnu pytlík za 25 dolarů.
Sběratel 1, 2, 3: Písek nekupujeme.
Sběratel 4: Správně, písek nekupujeme, ale neuděláme výjimku, když je to písek z Antarktidy?
Angličan: Ano, je to velmi vzácný písek. Stačí napsat a budete mít úžasný písek do své sbírky!
Sběratel 1, 2, 3: Jsme sběratelé písku, písek nekupujeme ani neprodáváme, pouze měníme.
Angličan: Opravdu nebylo jednoduché získat ten písek a měl jsem s ním velké náklady. Ještě jednou a nakonec slevím. Pytlík písku za 20 dolarů.
Sběratel 4: Dvacet dolarů za takovou vzácnost, to není zas tak moc, nemyslíte?
Sběratel 5: Máme svoje zásady, ale jestli někdo opravdu moc chce ten písek z Antarktidy, tak ať mi napíše. Vykoupím ho od Angličana a každému zájemci ho zdarma pošlu.
Moderátor: Proboha, o čem se to tady bavíte? Končím tuto diskuzi a zamykám ji navždy.
sandman

Velmi pěkně napsáno,no je to věc obliby...a jistě to má i své kouzlo.
Ale třeba v mém případě by mne ani ve snu nenapadlo vyměnit numismatiku,které se věnuji desítky let za něco jiného...nebo nedej bůh ji"pověsit na hřebík"

Nesmírně mne baví nejen sbírání samotné a prosté odškrtávání z chyběnek,ale hlavně historické souvislosti dané doby-kde,kdy,jak,proč,kým...prostě ta"omáčka"okolo-pracuje zde nejen fantazie,ale člověk se dozvídá spostu zajímavých věcí...a TO by mi zde chybělo.

Tím samozřejmě nechci nikoho odrazovat od jeho koníčku...ba naopak-přeji Vám v budoucnu mnoho potěšení z nových přírůstků v této poměrně exotické zálibě.

Písek se dá najít všude. A jsou místa, kde je ho výrazně více, než je obvyklé. Nemám na mysli pouště a podobné vyprahlé oblasti. Myslím tím lidská sídla, která byla založena tam, kde z různých, např. geologických důvodů, je písku nadbytek. A protože člověk je hravý tvor, rád pojmenovává svoje města a vesnice příhodnými jmény.
Čeština je velmi bohatý jazyk a v Čechách je celkem dost míst, která odkazují na písek v okolí. Nejznámější je určitě město Písek v jižních Čechách. Existují však další tři obce, které mají stejné jméno (okres FM, HK a PS). Na jižní Moravě se navíc nachází malá obec Moravský Písek. Ve dvou sousedících okresech (MB a NB) lze nalézt dvě různé Pískové Lhoty. Na východ od jihočeského Písku leží Písecká Smoleč. A v olomouckém okrese, kousek od Uničova je vesnička Pískov.
Do seznamu míst s pískem patří i čtyři obce se jménem Písečná (okresy CL, FM, JE a UO) a dvě obce, které se jmenují Písečné (okres JH a ZR). Studiem map a jejich rejstříků lze nalézt i oblasti Na pískách (okresy BR a TA) nebo také pět různých Pískových vrchů a minimálně pět Písečných vrchů. Na Slovensku je podobně pojmenováno výrazně méně míst. Jenom dvě obce Piesok, západně od Brezna a severně od Pezinku. A obec Piesky severně od Topolčianek. Pro zajímavost uvedu, že jsou i obce s dalšími "geologickými jmény", např. Hlína, Hlinné, Kámen, Kamenné, několik Kamenných Lhot nebo město Stříbro a Zlaté Hory.
Na fotografiích jsou značky, označující začátek obce. Na první je Písek v okrese Frýdek Místek a na druhé Písečná, v okrese Jeseník. sandman

Obrázky:

No jo, jenže Zlaté Hory jsou Cukmantl.

Sbírání písku je zvláštní sběratelský obor. Sbíráte něco, co ostatní považují za obyčejné a většinou nicneříkající. Sbírání písku je závislost. Když poznáte písek, jeho různorodost, krásu pod mikroskopem a v neposlední řadě lidi, kteří ho sbírají, velice brzo se stanete závislým. Pochopitelně v dobrém slova smyslu, protože vás to skoro nic nestojí. Písek je zdarma, jak už bylo několikrát zmíněno, nekupuje se a ani neprodává. Při sbírání písku je největší investicí váš čas, protože málokdo odolá a když už má pár vzorků, bude jich chtít víc. A jaký písek chcete sbírat je jenom na vás. Zájemci o tento obor získají informace nejlépe na některém setkání sběratelů písku.
Ve Spojených státech se sběratelé setkávají jednou za čtyři roky, naposledy loni na pacifickém pobřeží Oregonu. A jak je americkým zvykem, je to pojaté velkoryse. Setkání trvá několik dní a účastníci absolvují přednášky, několik exkurzí a také pochopitelně výměnnou burzu. Ve Francii pořádá sdružení AFA svá setkání velmi nepravidelně, poslední bylo na podzim v roce 2021 v departementu Jura. Další bude pravděpodobně za pár let, až nějaký nadšenec navrhne termín, lokalitu a zorganizuje to.
Česku nejbližší je Německo, kde se setkání konají pravidelně první nebo druhý víkend v září. Výjimkou byl rok 2021, kdy byla "covidová přestávka". Organizace setkání se ujímá Ralf Hermann, případně s pomocí dalšího sběratele, který zná místní podmínky. Namátkou uvedu několik míst, kde se sbíralo v minulých letech. Velká pískovna u obce Duingen v roce 2012, ve které se dalo nasbírat přes 80 různých barevných odstínů písku (ukázka na prvním obrázku). Rýžování zlata na řece Eder v Hesensku v roce 2015. Pískovna se zelenými písky blízko Magdeburgu v roce 2016 (druhý obrázek).Lom Zieglowski na sopečný popel u obce Mendig v roce 2021 (poslední obrázek). Tam se kromě jiného vyskytuje krásný modrý minerál haüyn.
Setkání v Německu začíná tím, že Hermann nebo jiný sběratel rozešle mailem pozvánky, kde je uvedeno místo budoucího setkání a co se bude sbírat. Zároveň se napíše hotel nebo penzion, kde se sběratelé mohou ubytovat. Účast na setkání je třeba potvrdit do určitého termínu. Na setkání se sjíždí lidé z různých zemí, někdo dorazí už v pátek večer, někdo až v sobotu ráno. Sobota je věnována exkurzi na lokalitu, někdy je jich víc a je nutno se přesouvat vlastními auty nebo pronajatým autobusem. Odpoledne po návratu na hotel je přestávka "na zotavenou". Večer se pak koná společná večeře a po ní přednáška na téma, které většinou souvisí s daným místem a specifickou geologickou stavbou lokality. Po přednášce může pokračovat diskuze až do noci. V neděli dopoledne, většinou kolem desáté začne holandská výměna. Tato je v místě ubytování, případně v salonku restaurace, kde se večeřelo. Není ale pravidlo, že ubytování, restaurace a místo výměny je na jednom místě. Výměna končí po poledni. Někteří sběratelé pak společně poobědvají a rozjedou se domů. Někomu ale stačí hodina a odjíždí, protože to má daleko.
Setkání v Německu něco stojí. Zaplatíte si hotel, pohonné hmoty, jídlo a poplatek 20-30€. Tím se financuje pronájem autobusu nebo třeba vstup do soukromých pískoven a lomů. Výhodou setkání je bezesporu doplnění sbírky (nové země nebo třeba barvy), navázání nových přátelství, poznání zajímavých míst. A v dnešní době třeba nákup levnějšího spotřebního zboží nebo potravin. Letošní setkání proběhne v okolí Duisburgu. Více informací lze nalézt na Facebooku.
Sběratelé písku z různých zemí se také mohou dohodnout a vyrazit na nějakou lokalitu soukromě. V roce 2017 se sešlo několik sběratelů na potoce Žejdlík, kde jsme si nasbírali písek s granáty. Následující rok jsem se sešel s německým sběratelem u Plzně. Společně jsme sbírali písek z řek a potoků, které tečou do města a z města. Většinou pravidelně každý rok se setkávám s přítelem a sběratelem z Polska. Říkáme tomu "setkání na půl cesty". Jeden z nás najde zajímavou lokalitu, která je zhruba stejně daleko od našich domovů. Sejdeme se v pátek večer, v sobotu a neděli dopoledne sbíráme písek a pak se rozjedeme domů. Jednou platím penzion já, jednou on. Společně jsme se sešli například v Jablunkově. Nasbírali jsme písek na tzv. Trojstyku, kde je hranice PL-SK-CZ. Také jsme si vzali vzorky z různých řek, ze všech stran této hranice a navštívili jsme i lom Megonky, kde jsou kromě písku i veliké kulovité konkrece.
Kdyby někdo, kdo čte tento příspěvek, chtěl zkusit sbírat písek, napište mi na mail pisekapiesok@email.cz . Společně se pokusíme najít zajímavé místo a sejdeme se "na půl cesty", třeba někdy v sobotu. sandman

Obrázky:

Ahoj, narazil jsem na tuto diskuzi, je to zajímavé. Sám mám pár vzorků písků ze svých cest.
Zajímalo by mě fotografování písku pod zvětšením viz. předchozí obrázky.
Jaké je třeba vybavení?

Ačkoliv vím o písku mnohé, jeho fotografování jde mimo mne. Nemám na to technické a ani časové možnosti. Nicméně na Facebooku se dají najít krásné obrázky písku od různých sběratelů a pokud vím, tak i rádi poskytnou informace, jak na to a s čím... Ve svých prvních příspěvcích jsem napsal odkazy na různá fóra, která se věnují písku a jeho sbírání, prohlédněte si je a určitě najdete někoho, kdo vám poradí. Zkuste třeba "Sand Collectors United" nebo "Sand Swappers Only" nebo "Sandsammler". sandman

Až nyní jsem si všiml tohohle vlákna,sandman klobouk dolů , nádherná sbírka včetně komentářů..
Zajímalo by mne od kud seš , všiml jsem si fotografií tabulí Písečná, Písek, což je na Jablunkovsku kde jsem vyrůstal...

Trochu teď cestuji (a při tom pochopitelně nezapomínám na písek), proto reaguji později. Přiznávám, že poslední dobou nemám moc času sem něco psát, nicméně jsem velmi rád, že si někdo opět všimnul tohoto tématu. O písku se totiž dá napsat plno zajímavostí. Nějaké povídání mám zhruba připravené, tak doufám, že to sem brzo napíšu... A co se týká otázky, odkud jsem. Narozen na Slovensku, v současnosti žijící ve středních Čechách. Jablunkovsko jsem navštívil několikrát a je tam nádherně. Stejně jako na jiných místech v Česku nebo na Slovensku, v Evropě nebo na jiném kontinentu. Na světě je plno krásných míst! sandman

Výměna písku s jiným sběratelem? Jak s kterým...
Letos v únoru jsem našel na FB jednu sběratelku z Kanady, měla docela zajímavé vzorky na výměnu. Deset let jsem žádné výměny s Amerikou nedělal, tak jsem si řekl, že to opět zkusím. Vyměnili jsme si seznamy, oba si vybrali a každý poslal tomu druhému balíček se vzorky. Ona můj balíček dostala první a já si pro ten její šel na poštu za pár dní. Když úřednice balíček přinášela, zahlédl jsem na něm nálepku "Doplatné". Tehdy jsem začal tušit problém... Úřednice zkontrolovala můj OP a pak povídá: "Doplatíte 120 Kč." Já na to: "Ani náhodou, to je dárek!" "V tom případě vám ten balíček nemůžu vydat" povídá ona. Říkám: "OK, pošlete to zpátky odesilateli!" a docela naštvaný jsem šel domů. Na ty písky jsem se fakt těšil, ale nikdy jsem za písek na poště neplatil a ani v budoucnu to nehodlám dělat...
V českých celních pravidlech je, že zboží do hodnoty 45€ je od cla osvobozeno (proto sběratelé písku na svoje balíčky uvádějí, že jde o mineralogické vzorky s nulovou hodnotou). Napadlo mě, že sběratelka z Kanady možná omylem udala nějakou cenu balíčku, tak jsem jí ještě ten večer napsal mail. Odpověděla mi, že kanadské předpisy neumožňují udat cenu 0$. Minimum je prý 1$. A když prý vrátím balíček zpět, tak bude muset znovu platit poštovné... Takže ona napsala cenu balíčku 1$ a já mám zaplatit více jak sedminásobek jeho hodnoty??? Přemýšlel jsem o tom a odepsal jí, že tedy udělám výjimku, zajdu znovu na poštu, zaplatím to "clo" a pak si budu stěžovat. Druhý den byla sobota a já byl na poště hned po otevření. Bohužel, balíček už byl odeslán zpět... A (jiná) úřednice mi řekla, že za každou (!) zásilku z Ameriky se něco platí...! Šílené, nespravedlivé, nelogické, hnusné! Každopádně sběratelce jsem napsal, že její balíček je na cestě zpět, že už jsem to nestihl. Také jsem jí napsal, že nemá povinnost něco platit, nemůže přece vědět, že někdo balíček odmítne převzít. A zmínil jsem se, že tato "výměna" je bohužel příčinou, že přerušuji na neurčito jakoukoliv výměnu s Amerikou. A moje vzorky mi nemusí vracet, ať si je nechá jako památku na jednoho zásadového sběratele z Evropy. Svoje poštovné do Kanady (692 Kč) považuji za "ztracenou investici".
Shodou okolností jsem několik dní poté zjistil na jednom FB fóru, že více lidí z EU má problémy s celníky, když jim přijde zásilka z Ameriky. Někdo musel zaplatit clo 20€, jiný to také odmítl a poslal zpět. Jsou to prý nějaké "nové speciální předpisy"... sandman

Písek a umění, to snad nemůže jít dohromady... Člověk je ale tvor tvořivý a dokáže s pískem dělat velmi rozličné umění. V několika následujících příspěvcích bych vám to chtěl ukázat.
Andres Amador žije v San Franciscu a před pár lety o něm vyšel článek. Vytváří pravděpodobně největší umění s pomocí písku, obrazce na plážích, velké zhruba 150 x 90 metrů. V roce 2004 dostal nápad vytvořit na písku něco podobného jako jsou obrazce v obilí. Jeho díla existují jen určitou dobu, dokud je nevymaže příliv. Proto nejraději pracuje v době úplňku, tehdy je příliv nejmenší a má na práci více času. A když to náhodou nestihne, nic se neděje. Pobyt na čerstvém vzduchu a slunci mu tu ztrátu vynahradí.
Pracuje se zahradními hráběmi a vodou (kvůli barevnému kontrastu). Inspiraci pro svá krásná díla hledá v přírodě. Návrh si nakreslí na papír nebo do počítače, aby měl nějaké vodítko při práci. Někdy mu se složitějšími vzory pomáhají i přátelé. Vytvořil už přes stovku obrazců a několikrát i pomohl při prosbách o ruku (zakomponoval do obrazce slova "Vezmeš si mě?"). Své výtvory si po dokončení vyfotí a potom je prodává jako obrazy nebo pohlednice. Kdo má zájem, může se více dozvědět na jeho stránkách: andresamadorarts.smugmug.com

Obrázky:

Sochy z písku už viděl pravděpodobně každý. Minimálně na obrázku. Malé nebo velké hrady, které staví děti na plážích, do této skupiny vlastně také patří. Základ tvoří písek o určité vlhkosti a zhutnění, aby se výsledný výtvor nesesypal. Kdyby se tomu někdo chtěl věnovat profesionálně, tak si může objednat a absolvovat kurz tvoření písečných soch na stránkách beachsandsculptures. com
V několika českých městech se pořádají výstavy soch z písku. Nejznámější jsou ve městech Písek, Lednice, Pustevny, Rožnov pod Radhoštěm. V suchozemských podmínkách se používá speciální jemný písek, který se udusává v bednění, aby bylo z čeho "sochat". Někdy se stane, že rozpracovaná socha "sjede" a pak je třeba operativně změnit zamýšlené dílo. Na tyto akce se sjíždí sochaři z několika zemí. A například na Pustevnách si sochaření z písku zkouší i ti, kteří zde v zimě vytvářejí ledové sochy.
A nakonec jedna zajímavost. I příroda vytváří svá díla z písku. Napište do Googlu jméno fotografa přírody Joshua Nowicki a v jeho galerii fotek najdete zmrzlé písečné skulptury, které vytváří vítr na Michiganském jezeře. Jednu z jeho fotek přikládám.

Obrázky:

Lidé se naučili žít i v pouštních oblastech. Domorodí obyvatelé Austrálie, Aboridžinci, jsou toho krásným příkladem. A jejich umění je plné odkazů na předky a okolní přírodu. Typické jsou skalní malby na místech zasvěcených duchům předků.
Na prvním obrázku je obrazec na pláži vytvořený Aboridžinci. A stejně jako obrazec v poušti (druhý obrázek) vydrží jen tak dlouho, než ho přírodní živly navrátí zpět zemi.
Novodobé vytváření obrazců, tzv. Aboriginal Sand Painting je týmovou záležitostí, kdy i několik umělců tvoří za účasti publika. Inspirací jsou domorodé tradice a při práci je vysvětlován význam jednotlivých vzorů. Zároveň se publiku zprostředkovává domorodá znalost cyklických prvků přírody. Tyto obrazce jsou typické kuličkami barevného písku, případně jílu. Někdo používá pouze přírodní písky, někdo i barvené.

Obrázky:

packa napsal

Mně to jako "nevinný koníček" nepřijde. Když si představím, že si každý z pláže odveze toto, + cca 10x tolik na výměnu - protože jak psal Sandman, písek se neprodává, ale pouze vyměnňuje -, jímá mne děs

Myslíš si, že sběratelů písku je na světě tolik, aby to zlikvidovalo nějakou pláž??

Navahové jsou jedním z mnoha domorodých kmenů Ameriky. Žijí v jihozápadní části USA. Písek, barvený přírodními barvivy je používán při léčebných obřadech, při kterých se prosí o pomoc bohů pro dobrou sklizeň a léčbu nemocných.
Tyto pískové malby, zvané někdy i suché malby se v jazyce Navahů nazývají "místa, kde bohové přicházejí a odcházejí". Zobrazují mystické postavy, zvířata a symboly, které jsou v tradici Navahů oblíbené po staletí. Každá malba vypráví příběh z navažské mytologie nebo legendární vize předků nebo tance a zpěvy prováděné při rituálech. Malby jsou jen částí obřadu. Konkrétní malba se vybírá ke konkrétnímu zpěvu a k určitým rituálním úkonům. Po ukončení obřadu se písek rituálně "smete". Navahové vytváří i klasické obrazy na zeď.

Obrázky:

Tibetské pískové mandaly jsou umělecká díla, která se tvoří při budhistickém léčebném rituálu. Slouží k podpoře léčby, míru a duchovní očisty pro ty, kdo je vytváří i pro ty, kdo si je prohlíží. Mandala sestává obvykle z kruhů, ale mohou to být i čtverce nebo obdélníky. V budhistických dílech se nejprve objevovaly na plátnech, jako nástěnné malby a na sochách jakožto ústřední body chrámů po stovky let. Tvorba pískových mandal se začala praktikovat relativně nedávno.
Mniši si sami nasbírají bílý písek a následně ho obarví. Barvy jsou důležité, každá představuje určitý symbol. Mandala znamená v sankrstu "kruh" a je to geometrický obraz, představující vesmír. Účelem mandaly je vytvoření, aby poté byla zcela zničena a nezanechala žádnou stopu. Symbolizuje pomíjivost existence a budhistickou hodnotu nepřipoutanosti. Mandala se "maže" od krajů ke středu a písek se pak vrací do přírody, většinou do řeky. Na You Tube lze najít videa, v kterých je zobrazen celý proces vytváření mandaly.

Obrázky: