Posledních několik příspěvků pana Neumanna mě přimělo k tomu, abych se zde zaregistroval a reagoval. Především pak na jeho recenzi specializované příručky pro sběratele čs. revolučních vydání 1918. Nevím, zda je úplně namístě elaborát pana Neumanna nazývat recenzí, protože recenze by měla být objektivní založená na skutečnostech a racionálním posouzení, bez výrazného zkreslení osobními názory autora. Elaborát pana Neumanna postrádá objektivitu ve dvou rovinách. V první, kde je zřejmá zaujatost vůči revolučním přetiskům a druhá v rovině osobní, kdy se pan Neumann snaží zpochybnit kompetenci pana Vrby. Nevím proč tomu tak je, ale z jeho příspěvku je to více než zřejmé. Pan Neumann uvádí mylné informace, vytrhává věci z kontextu nebo opomíjí zásadní informace. Nebudu zde analyzovat celý jeho text, ale zmíním alespoň pár informací snadno ověřitelných.
Pan Neumann se pozastavuje nad množným číslem v příručce, ačkoliv další autoři nejsou v textu nikde uvedeni. Pan Neumann patrně nevěnoval náležitou pozornost při čtení, jinak by si musel všimnout, že na straně 51 je napsáno: „Děkujeme všem spolupracovníkům, bez jejichž přispění by tato příručka vznikala obtížněji. Podporu při její tvorbě poskytli: František Beneš, Rudolf Coufal, Vladimír Münzberger, Martin Ondráček a další“.
Pan Neumann vidí problém v tom, že se příručka zabývá dotisky revolučních přetisků a snaží se je legitimizovat. Pan Neumann však opomíjí v jeho recenzi zmínit, že příručka se zaobírá dotisky pražských přetisků, o které bylo oficiálně požádáno KČF v zastoupení panem Šulou a od samého počátku byly požadovány čistě k filatelistickým účelům sběratelským, jakožto památku na první dny revoluce. Tento dotisk byl zcela legitimní a je nutné na něj tak nahlížet, stejně tak jako na jiné oficiální dotisky a příležitostné tisky. Vše včetně dobových dokumentů je v příručce doloženo.
V druhé části, které pan Neumann dal podtitul „C. DOKTOR FATKA SE BRÁNIT NEBUDE“ se snaží doložit, že pan Fatka nemohl mít nic dočinění se vznikem revolučních přetisků. Závěrem pan Neumann konstatuje, že se pan Fatka nemohl na vzniku soukromých revolučních přetisků podílet. Předložená fakta panem Neumannem však nijak nevyvrací, že by se pan Fatka podílel na vzniku zmíněných přetisků. Pokud by si pan Neumann přečetl časopis český filatelista (číslo 11., ročník XXIII.) z 15. listopadu 1918 pak by se dočetl následující: „Národní Výbor vyzval dne 29.10. ředitelství pošt a telegrafů, aby co nejrychleji předložilo návrhy na přetisky pro stávající známky. To stalo se již druhého dne 30.10., kdy předloženy Národnímu Výboru, tehda v Obecním Domě zasedajícímu, dva návrhy přetisků, vypracované vrchním poštovním oficiálem J. Lešetickým na rozkaz poštovního ředitelství. Navrhovatel předložil současně ze svých sbírek ukázky různě přetištěných známek a známek provisorních všech dílů světa. Komitét navrhující přetisky a změnu známek přijal návrhy p. Lešetického, předložené osobně p. vrchním radou drem Fatkou (nynějším generálním ředitelem) a nařídil, aby zásoby známek v Praze a předměstích se nalézajících ihned opatřeny byly přijatými přetisky. ….“. Pokud informace uvedené v tehdejším časopisu budeme považovat za věrohodné, pak jasně dokazují, že se pan Fatka skutečně podílel na vzniku revolučních přetisků. Informace od pana Neumanna účast pana Fatky nevyvrací, ale pouze ukazují o jak hektickou a překotnou dobu se tenkrát jednalo, kdy jsou jeden den známky předkládány jednou osobou, aby za čtrnáct dní byly tou samou osobou již v nové funkci zakázány nařízením.
Dále jen telegraficky, na rozdíl od pana Neumanna nevidím problém v tom, že se příručka detailněji věnuje popisu dotisků, naopak to vidím jako přínos. Dotisky nebyly, pokud vím nikdy detailně popsány a starší katalogy je nedokázaly rozlišit, pokud se nejednalo o známky, které byly vydány až po vzniku původního přetisku viz. 4k a 10k na žilkovaném papíru. Díky detailnímu popisu pozdějších dotisků lze je tím pádem určit a ocenit nižší hodnotou než známky s původním přetiskem, které jsou zajisté cennější.
Pan Neumann si ve svém elaborátu troufá činit různé subjektivní závěry, ale mnohé je z jeho strany pouhá spekulace, a nevím kde k tomu bere mandát. Vzhledem k jasné neobjektivitě a zjevné zaujatosti „recenze“ pana Neumanna, apeluji na případné čtenáře, aby hodnocení pana Neumanna nebrali zcela vážně, přečetli si příručku osobně a učinili si vlastní kritický závěr.
