Tak v té hlavní linii našeho vyprávění, jsme se dostali v poštovní historii dvou největších brněnských poštovních úřadů (Brno 1 a Brno 2) až do října roku 1918....
Rok 1918, nový československý stát, Československá pošta…
Ač se tehdejší rakousko – uherský císař (a nezapomínejme, že to byl zároveň český král) Karel snažil všemožně zachránit říši, kterou zdědil (viz např. 16. říjen 1918 a císařův podpis později odmítnutého manifestu, kterým vyhlásil přeměnu monarchie v spolkový stát, kdy z Předlitavskou část říše měly nově tvořit čtyři nové národnostní státy-německý, polský, český a jihoslovanský, při zachování Uherského království), ale nepodařilo se. Události měly příliš rychlý spád a říše se ocitla v naprostém rozkladu (například profesor Masaryk už 18. října 1918 zveřejnil
tzv. Washingtonskou deklaraci, ve které vyhlásil úplnou nezávislost Československa).
Nakonec, s koncem Světové války v roce 1918, došlo skutečně k zániku Rakouska – Uherska
a zase se překreslovala mapa Evropy. Monarchie se bleskově zhroutila a rozpadla se na Československo, Rakousko a Maďarsko (zbylá území připadla Rumunsku a Itálii). Zaniklo také carské Rusko, Německé císařství i Osmanská říše. Na troskách R-U vznikly pak úplně nové státy- Polsko a Jugoslávie. Poražené Německo přišlo o všechny své kolonie (v Africe například o dnešní Togo, Namibii, Kamerun a Tanzanii) a velká území muselo předat Francii (Alsasko a Lotrinsko). Na jejím území vzniklé národní státy, mezi nimi i Československá republika, se staly součástí nově utvářené Evropy.
Tak ještě trochu té nezáživné geografie a dějepisu. Nový československý stát, to byly dříve tzv. korunní země, tedy Čechy, Morava a Slezsko. Na základě nově uzavřených mírových smluv k nim byly připojeny rakouská území Vitorazska, Valticka a německé Hlučínsko. Dále byl doplněn územím Slovenska a Podkarpatské Rusi. A nesmíme zapomenout také na území Těšínska, Oravy a Spiše, která byla rozdělena v roce 1920 mezi Československo a Polsko. A všude na tomto území bylo jen jedno občanství – československé. Zahrnovalo všechny, jak Čechy, tak Moravany, Slezany, Slováky, Rusíny, ale i české a moravské Němce a slovenské Maďary. A oficiální řečí se pro všechny stal, podle mě zcela nesmyslně, jakýsi československý jazyk…




