K údaji, že čepel je mladší roku 1919 jsem na internetu dohledal toto:
Asi do roku 1907 značila firma svoje výrobky značkou WLASZLOVITS STOÓSZ , poté do roku 1918 WLASZLOVITS STÓSZ, TS WLASZLOVITS J . Od roku 1919 značkou WLASZLOVITS ŠTÓS.
Dnes jsem se dozvěděl, že teoretický vlastník-děda, byl u koní se kterými tahali děla v Hranicích na Moravě. Nevím, zda-li tato informace něčemu napomůže.
Johnny a Altmane: díky za Vaše postřehy, ale teď nevím, je-li to vzácné (cituji:nikdy jsem to neviděl) nebo naopak téměř bezcenný artikla (cituji: je to udělané). Ať tak nebo tak, stejně si to chci nechat jako památku.
Ještě pls radu, co s nálezem ať zachovám patinu případně kam s ní zajít, kdo se tímto zaobírá?

Já šavlím kluci úplně dobře nerozumím, ale setkal jsem se s klasickou šavlí ČS vzor 1924 a byl to dle ratolestí na záštitě, ale i značení FINANC. Ale co mi bylo divné, tak bylo to, že ta šavle vlastně nebyla šavle, protože neměla tu klasicky zakřivenou čepel, ale byla to čepel zcela rovná , jako je u kordu. Myslím, že jsem to tady i dával. Jo a byla klasicky značená Wlastovicz na čepeli. Nakonec šla za 11 000 Kč, protože to nesbírám. Teď k věci ... koupil to sběratel, který mi řekl, že to je ze sběratelského hlediska raritní, protože klasický služební financ byl stejný, ale se zakřivenou čepelí. Ta moje šavle s rovnou čepelí byla dělána na zakázku u výrobce Wlastovicz a byla to soukromá zakázka tohoto dotyčného finance, prostě si to sám zaplatil. Nemůže to být stejný případ, kdy si to voják nechal udělat přímo v této známé firmě , nebyl to tedy erár a byla to jeho soukromá šavle k parádní uniformě ?

Těžko by si prostý voják platil zbraň, kterou fasoval. Jízdní dělostřelci, no nevím. Rarita to určitě není, zajímavustka možná ano.

No vidíte a třeba vycházkové bodáky si vojáci u Wehrmachtu kupovali sami, ty se nefasovaly. No nic to byla jen z mé strany taková možnost....A třeba i dnes to je tak. Mám kolegu, který si nechal dělat na zakázku policejní odznak a jen pro sebe, aby měl památku na dobu služby až bude v důchodu. Je i s evidenčním číslem a je k nerozeznání od originálu. Stál ho cca 5000 Kč a normálně ho nosí a neodporuje to zákonu, protože je zcela totožný s tím pravým odznakem, ale jde o kvalitní výrobek na zakázku. Jde o to, že odznaky se musí po odchodu vracet a tento mu zůstane. Takže odpověď p. Altmanne na to, jak říkáte, že by si prostý voják nenechával vyrobit zbraň, kterou fasoval.

Třeba ji prostý voják nevyfasoval, ale při odchodu do civilu v krčmě vyhandloval ;-)

Měl jsem darovací šavli, měl jsem šavli sv. Anny Za chrabrost a to asi bude trochu jiná káva. Vycházkový bodák to je jiná kategorie i v době meziválečné bylo možno koupit bodak vycházkový v lepší kvalitě.
U této šavle vidím obyčejný koš pro manšaft a vlastní čepel je z jiné zbraně, ale je tam pochva, které jste si nevšimli. Ke konci války, ale i v dílnách se dokonce zbraně dodělávali v poli, šavle měli i povlak, později se stříkali neb ten lesk to byl blesk. Totéž platí i o piklhaubnách. Ale nějak je mi to zcela fuk, nemusím mít poslední slovo.

To Altmann: neberte mou poslední připomínku vážně, bohužel neznám historii konkrétní šavle a jsem vděčný za Vaše názory a vážím si toho, že mi (nejen Vy) pomáháte určit něco, co patřilo pravděpodobně mému dědovi

bohy81
To víte, že neberu, je zde vždy možno něco nového poznat a jak říkal s. Lenin, učme se 😁

To by se až člověk divil, co někdo dokáže vymyslet za scifi, pane lachtane.

Klíčové pro celou odbornou i neodbornou veřejnost je, nešířit své domněnky, ale snažit se šířit fakta. Pak se někdo nějakého nesmyslu chytne a je to v háji. Jako příklad mohu uvést četnickou služební šavli z období první republiky. Je všeobecně označována jako vzor 29, přestože byla zavedena výnosem v roce 1928 jako "služební šavle" Vzorována vůbec nebyla, je to výmysl některého z autorů publikací o chladných zbraní....

Šavle vz. 04 (vz. 4 nebo také vzor 1904) pro jezdectvo byly v naší armádě vlastně trojího "původu". 1) převzaté původní RU kusy 2) vyrobené Pozemkovou bankou (značeno PB) a 3) vyrobené právě firmou Wlaszlovits. Všechny tyto šavle měly mohutnou čepel s velkým falešným ostřím (takzvaná ploutev). Šavle z čs. výroby měly čepele fosfátované. Jak jsem psal, šavle byla používána ve službě a při výcviku (jejich nošení na klasickém závěsníku po boku je sporné, šavle byly připevněny na sedle koně), na vycházky a slavnosti se nosila klasická šavle vz. 24. Co někoho vedlo k "předělání" klasické šavle vz. 24 tím, že byla vyměněna rukojeť s košem za rukojeť ze vzoru 04 netuším, nesetkal jsem se s tím. Valná většina rukojetí šavle vz. 04 není opatřena splétaným drátkem jako je to u této rukojeti. Pokud je šavle z pozůstalosti je pravděpodobné, že to dodatečně předělané nebylo. Zajímavý je i závěsník na posuvky. Nevychází z žádného zavedeného vzoru a takto z fotografií to vypadá, že je "dlouhý". Šavle by se nedala nosit po boku, byla by moc nízko. Vše další už jsou jen spekulace. Pro mne je to hodně zajímavá věc, ke ketré bych se snažil sehnat nějaké dobové fotografie předka. Třeba se v nich nachází odpověď. A popravdě by mne to hodně zajímalo. Kombinace vycházkové šavle s čistě služební....důvody mne napadají, důkazy chybí.

Mimochodem šavle s rovnou čepelí se skutečně vykytují. Mohou být jak stejného průřezu, jako klasické šavle nebo průřezu čočkovitého. Takovéto zbraně byly vyráběny už za RU, ohledně čočkovitého průřezu se jedná o francouzský původ (hodně se s tím dá setkat u kordů NG). Oba typy těchto čepelí vyráběla rovněž firma Wlaszlovits. Jestli je poskytoval erár není nemám doložené, ale daly se koupit. Ohledně privátních zbraní za republiky nutno dodat, že to nebyla nijak nezvyklá věc hlavně u armády, ale samozřejmě i u dalších složek.

Děkuji za upřesnění. Vlastní nošení těžké jezdecké šavle na boku vojáky si zkuste sami, v lepším případě budete jen "brkat".
Ta ploutev to se mi líbí, my jsme říkali anglická čepel. Dnes je fakt hodně dobré literatury a není třeba básnit.
K odznaku, ptal jsem se kriminálního rady Policie. Zhotovení odznaku, který je přesný jako originál je u policie ČR trestný čin.