Jako každý rok po zimě jsem se dnes na otočku stavoval na chalupě. Vyvětrat, trochu zatopit, poklidit.. No a vysmýčit pavučiny po obrazech, či co kde visí. A tak si vzpomínám na jeden nástroj, který mi tu visí, jak jsem k němu přišel.
To už bude pul století. Měl jsem sice za sebou sběratelské začátky, s dědou sbírání pařezů, škrabání kousky skla a lakování politurou na krásné samorosty. Děda tak vyráběl lampičky a dost úspěšně prodával. S tátou pak procházení přírodou a napichování brouků a motýlů. S maminkou pak procházení džbánku s mincemi. Ale pak mne začala uchvacovat jiná vášen, pro kterou jsem značně zanedbával školy a tak různě si v životě sem tam nabíhal na vidle. Začal jsem trempovat, jezdít na potlachy a hlavně hrát. Tremspkou písen záhy nahradilo country, pak bluegrass či jazz. A tenkrát to nebylo jako dnes, kdy je plno luxusních krámů, nebo webům kde za hubičku neleznete jakýkoli levný nástroj vyrobený šikovnýma klukama v zemi za Tibetem. Bylo prd. A tak jsem puvodně hrál na draze zokoupeného Schneidera, tedy polokoncertní kytaru z hudebnin. Stál 1500korun a to pane tenkrát byly peníze. No ale v country a bluegrasu tam moc nepasoval a tak jsem jej nakonec vyměnil s kamarádem, který měl trochu techle mechtle se zahraničím za malou kytaru Nashville. Když říkám malou tak myslím opravdu malou, zcela atypickou, na délku 70cm.
Svěřepě jsem hrál a všem lhal, jak to je báječný kousek. Ale to bylo tak malé, že to neladilo a nevešly se tam prsty. Naštěstí jsem rychle přešel na mandolínu a jiné nástroje.
...
koolabs
14. 3. 2026 17:27:58
