Uspořádání sbírky
KAM S NIMI? Tato nerudovská otázka napadne každého začínajícího numismatika, který shromáždí svoji první stovku mincí. Je třeba si uvědomit, že sbírka není jenom chaotické nahromadění numismatického materiálu, ale že v každém případě vyžaduje nějaký, by» alespoň minimální, řád. Mince zařazená ve sbírce by měla obsahovat i dosti podrobnou popisku, která má dokonce ustálenou podobu. Chcete-li vědět o popiskách více, podívejte se na konec tohoto článku.
Poohlédněme se tedy po možnostech ukládání mincí, které máme v českých poměrech počátku 21.století.
Mincovní kabinety, mincovní skříně a mincovní skříňky
Jedná se o tradiční a bezesporu o nejvhodnější ukládání starých a vzácných mincí. Mincovní skříně známe již několik století, nejkrásnější se vyráběly asi v druhé polovině 19. a počátkem 20. století. Mincovní kabinety s prosklenými vitrínami a skosenými platy s mincemi najdeme zejména v muzeích. V depozitářích muzeí se obvykle nacházejí spíše obyčejné mincovní skříně či krabice se sáčky obsahujícími mince.
Menší dřevěné či překližkové mincovní skříňky si někteří numismatici nechávali a nechávají dělat na zakázku. V podmínkách reálného socialismu si je někdy vyráběli doslova na koleně. V dnešní době se dají koupit mincovní skříňky menších rozměrů z plastu v podobě jakési stavebnice skládající se z jednotlivých plat.
Nyní se však věnujme tomu, jak taková mincovní skříň vypadá. V zásadě jde o skříň tvaru sekretáře, v níž jsou jednotlivé zásuvky s platy obsahujícími mince. Jednotlivá plata obsahují políčka na mince. Tradičně se dělí na několik velikostí dle předpokládaných velikostí uchovávaných mincí - např. tolarové, půltolarové a krejcarové. Plata bývají někdy vykládána sametem, aby mince na nich lépe vynikly.
Dnes asi nejvíce dostupné jsou menší mincovní skříňky u plastu. Ty se dají koupit buď jako komplet nebo (častěji) jako stavebnice jednotlivých plat, která do sebe zapadají a dají se na sebe skládat do výšky a jsou navrchu zakryta průhledným krytem. Pořízení takové skříňky však není nijak lacinou záležitostí. Taková, do které se vejde např. kompletní sbírka Československa, včetně Slovenského štátu a protektorátu vyjde v trošičku luxusnější úpravě i na pět tisíc korun.
Mincovní skříně a mincovní skříňky mají následující výhody a nevýhody:
VÝHODY
- mince se v nich nepoškozují, mají kolem sebe prostor a mohou „dýchat“
- na políčku je dost místa pro papírovou popisku
- mince jsou snadno přemístitelné, sbírka se dá bez problémů přeorganizovat
- lze vyrobit jednotlivá plata „na míru“
NEVÝHODY
- k mincím je špatný přístup, musí se vytahovat jednotlivé "šuplíčky"
- vždycky je vidět jenom jedna strana mince – starší numismatici proto často
(zejména jde-li o typovou nikoliv ročníkovou sbírku) sbírají všechny běžnější
mince dvakrát (jedna mince je pak ve sbírce vystavena lícem, druhá rubem)
- u mincovních skříní značná prostorová náročnost, u skříněk je sice prostorová
náročnost menší, ale nijak extra skladné také nejsou
- velká mincovní skříň je nábytek, musí se tedy tak k ní taky přistupovat –
vyžaduje údržbu
- značná pořizovací cena
Mincovní kufříky
Jde o jistou "mobilní" obdobu moderních mincovních skříněk. Jednotlivá umělohmotná plata s mincemi jsou nad sebou poskládány do kufříku. Kufřík se dá většinou zamykat, vypadá jako běžný úřednický kufřík.
Mincovní kufříky mají navíc oproti mincovním skříňkám následující výhody a nevýhody:
VÝHODY
- jsou vhodné zejména pro přenášení vzácnějších mincí na prodej či na výměnu na různých numismatických burzách (plata se z kufříku snadno vyndají a hned máte efektní prodejní "výklad")
- relativní skladnost
NEVÝHODY
- mince se při přenášení kufříku pohybují a mohou se případně i poškodit
- pořizovací cena
Papírové a umělohmotné sáčky, "sbírka v krabici od bot"
Dříve poměrně dosti rozšířenou, dnes však pouze okrajovou, metodou uchování minci jsou papírové lepené sáčky. Každý stát je např. umístěn ve zvláštní papírové nebo lepenkové krabici (např. od bot nebo vyrobené za pár korun na míru v knihárně), kde jsou v jednotlivých sáčcích umístěny mince. Určitou obměnou jsou dneska umělohmotné "lékařské" sáčky "se zipem", přes něž je na mince vidět – u těchto sáčků je však třeba dát pozor na jejich kvalitu, aby v nich nedocházelo k "zelenání" mincí – viz vysvětlení u alb.
Ukládání mincí v sáčcích má následující výhody a nevýhody:
VÝHODY
- mince se v papírových sáčcích nepoškozují, mají prostor a mohou "dýchat" (ne vždy platí pro sáčky umělohmotné)
- na papírový sáček je možné přímo napsat popisku mince, do umělohmotného sáčku je ji možno vložit nebo na něj nalepit
- mince jsou snadno přemístitelné, sbírka se dá bez problémů přeorganizovat
- minimální pořizovací cena - i výrazně pod 10 haléřů na minci!
- prostorová nenáročnost
NEVÝHODY
- k jednotlivým mincím je špatný přístup, přes papírový sáček není na mincí vůbec vidět, při prohlížení je třeba každou jednu minci vyndat
- zkuste omylem o takovou krabici plnou mincí zavadit a mince rozsypat – je to dost nepříjemné i když jde o sáčky se zipem, ale pokud se mince vysypou i ze sáčků, máte na večer o zábavu postaráno
Mincovní alba a kroužkové zásobníky
Nejmodernějším, a vzhledem k rozšířenosti a značné dostupnosti rovněž i nejrozšířenějším, způsobem ukládání (zejména moderních) mincí jsou různá mincovní alba v podobě knih obsahující listy z měkkého plastu, do nichž lze ukládat jednotlivé mince.
U tohoto způsobu ukládání mincí se zastavme podrobněji. Tato alba jsou trochu podobná album filatelistickým, mince jsou však do nic ukládány tak, aby nevypadávaly. Takových alb existuje mnoho druhů. Některé mají pevné listy jednoho rozměru, jiné jsou založeny na principu kroužkových bloků a listy několika rozměrů se dají poskládat v různé souslednosti. Rovněž podoba listů a způsob ukládání mincí v albech jsou různé. Některé listy obsahují vysouvací kapsičky, u většiny alb dostupných v ČR jsou kapsičky pevné.
U posledně uvedeného typu se zastavme. Základem je speciální kroužkový blok, který obsahuje listy, do nichž lze zařadit mince. Jednotlivé listy jsou o něco větší než klasický formát A4 a existují ve třech velikostech. Na jeden list se vejde buď 12 nebo 20 nebo 30 mincí. Základní album obsahuje 3 listy pro 30 mincí, 3 pro 20 mincí a 4 pro 12 mincí. Listy k albu se dají dokupovat i samostatně. Nepraktičtější (a relativně nejlevnější) jsou listy na 30 mincí. Tato alba se v Československu nabízela už před převratem. Některé druhy listů (naštěstí ne všechny!) však byly vyrobeny z nekvalitní umělé hmoty a mince v nich po čase oxidují – typicky vystupuje na povrch měděnka, mince "zelená" nebo po minci zůstává v políčku po čase viditelný nahnědlý obtisk. Alba i samostatné listy prodávané v současné době už těmito nešvary netrpí. Starší alba obsahovala kroužkový blok na se 4 úchyty (analogicky listy měly 4 dírky), novější alba jsou se 3 úchyty a nové listy buď se třemi dírkami nebo kombinované, aby se daly použít i ve starších albech.
Beze sporu největší výhodou mincovních alb, kromě jejich dostupnosti a přenositelnosti, je, že je možné se na uskladněné mince ve sbírce dívat "komplexně" – na obě její strany, a to bez toho, že by mince musela být z alba jakkoliv vyndávána. Poněkud složitější je umístění popisek – v zásadě lze uvažovat buď o zařazení popisky do vedlejšího políčka nebo její napsání na listy papíru oddělující jednotlivé albové listy či do pošetky pod minci. Tehdy však odpadá největší výhoda, viditelnost obou stran mince. Při napsání popisky na oddělující papír se zase komplikuje snadná přeorganizovatelnost sbírky – popisky se musejí v případě přesunutí mince přepisovat.
V zásadě lze konstatovat, že použití alb je vhodné zejména pro ukládání moderních mincí z celého světa, které nevyžadují mnoho popisů. V takovém případě často postačuje označení státu či území, na němž následující mince platí, a v některých případech (např. u mincí z Orientu bez popisů v latince) nominál a rok vydání.
Použití alb na mince má následující výhody a nevýhody:
VÝHODY
- ve sbírce jsou vidět obě strany mince
- relativní cenová dostupnost (album na 198 mincí stojí kolem 200 Kč)
- možnost přikupování dalších listů
- velmi snadné manipulování se sbírkou
- prostorová nenáročnost na uskladnění sbírky
- alba jsou velmi vhodná zejména pro sbírku moderních mincí z celého světa
NEVÝHODY
- mince ve straších typech albových listů oxidují
- složitější umístění popisek
Řazení mincí ve sbírce
A jakým způsobem máme mince ve sbírce řadit? Asi nejrozšířenější je způsob podle států a poté jednotlivé mincovní série postupně podle nominálů. A vzestupně nebo sestupně? Tradiční řazení je sestupné – tedy od nejvyššího nominálu po nejnižší. Avšak s ohledem na nejrozšířenější světové (ale i české) katalogy, které mají řazení obrácené (od nejnižšího nominálu po nejvyšší), bývají mince ve sbírce řazeny i takto. Mě osobně se toto obrácené vzestupné řazení zdá praktičtější s ohledem na skutečnost, že oběžné mince se většinou seženou celkem snadno, ale pamětní mince se do sbírky doplňují často až následně. A to nemluvím o mincích zlatých. Tedy pro sbírku ČR by bylo takové řazení od 10 haléře po padesátikorunu a poté pamětní mince od 200 až do 10000 Kč.
Popisky
Na popisku jsem narazil už v úvodu povídání o ukládání mincí. Taková mincovní popiska má dokonce mezinárodně ustálenou formu. Taková "vědecká"
popiska by měla být dvoustranná a měla by obsahovat tyto údaje:
| LÍC: | RUB: |
|---|---|
| stát | odkaz na literaturu |
| panovník | způsob a místo získání |
| doba vlády | datum získání |
| značka mincovny | pořizovací cena |
| značka mincminstra | |
| název / letopočet |
Ze zkušenosti mohu říct, že pro běžné praktické použití postačuje popiska s několika základními údaji:
Stát a panovník / nominál / rok / mincovna / katalog / zachovalost / (případně způsob získání, cena)
Tyto údaje se vejdou bez problémů na malou kartičku pod minci, není třeba tedy popisky dvoustranné. Jak jste si také jistě všimli, zachovalost ve "vědecké" popisce chybí – není totiž potřeba, protože taková popiska je vždy u mince a na ní je vidět, v jaké zachovalosti mince je. Popiska však nemusí být v každém případě fyzicky u mince. Někdy je praktičtější ji mít např. počítači v elektronické podobě. Takový soubor popisek, např. v některém z tabulkových procesorů, může být docela dobrou evidencí sbírky. Já používám tuto zjednodušenou popisku, a to zejména v podobě zápisu v počítači, kde mám plnou evidenci své sbírky. Takové záznamy se dají snadno přenášet např. v přenosných PDA zařízení, noteboocích či v mobilních komunikátorech.
Příklad plné "vědecké" popisky:
| LÍC: | RUB: |
|---|---|
| stát: Rakousko | odkaz na literaturu: Krause-Mishler #2219 |
| panovník: František Josef I. | způsob a místo získání: nákup, burza Smíchov |
| doba vlády: 1848-1916 | datum získání: 20.12.1998 |
| značka mincovny: A (Vídeň) | pořizovací cena: 75,- |
| značka mincminstra: žádná | |
| název / letopočet: florin (zlatník) / 1858 |
Příklad zjednodušení popisky:
| Česká republika |
|---|
| 50 Kč, 1993 HM |
| KM#1 / Unc |
| z oběhu / 50,- |
Příklad elektronické popisky:
| CZ | 50 Kč | KM#1 | 1993 HM | obezna mince | Unc |
Zdroje:
Vlastní zkušenosti autora.
"Vědeckou" popisku jsem popsal inspirován publikací Jindřicha Marca: Jak sbírat mince.