Pavel III- velmi slušně napsáno. Ještě přetisky pro Venezii a Trentino. A co se týče Fontány ten měl přeci přetisk Česká pošta a ještě jeden Sláva Masarykovi.
A z Manětína přetisk - Finis Austriae. No a Jehličkův přetisk. Názory na Poštu Československou jsou všelijaké, ale patří určitě do sbírek ČSR I. I když každý ať si sbírá co chce.
Vývoj té doby stejnak ukazoval, že monarchie musí skončit, a žádné kdyby neexistuje.

Jehlička je asi největší záhada. Nenechal po sobě, nebo se to aspoň neví, žádná prohlášení a kšaft a Maďaři za pravé označují jiné přetisky než Češi (Čechoslováci). Osobně si myslím, že je možné, že stihl udělat vydání dvě. To první, barevnější a rozsáhlejší, chystal v Budapešti, ale vzhledem k vývoji na poli válečném Slovenskem jen prošel (a je možné, že ho vyhnali sami Maďaři) a později vyrobil druhé vydání, ale měl už k dispozici jen 4 druhy známek a ty se mu částečně podařilo nějakým způsobem dostat na Slovensko, ale to už bylo plně pod československou kontrolou. Bylo by určitě záslužné kdyby se to někdo pokusil v archivech vybádat, ale to by předpokládalo i navštívit místa Jehličkova pobytu. Blbý je, že pamětníci už asi žádní nebudou.

Venezia a Trentino, tam se o to taky různě přetahovali, přetisk, taky kvůli kontrole hospodaření a pošty atd., byl nejspíš nejjednodušší řešení.

Císař FJI byl velmi slabým panovníkem (byl by z něho snad pouze ideální státní úředník), který byl v područí německého snu o nadvládě Evropy. Císař Vilém s ním manipuloval a pouze se čekalo na záminku, která by vyprovokovala válečný konflikt. Proto veškerou vinu svalovat na Gavrilla je zcesný závěr, protože pokud by nebylo Sarajeva, možná by se za pár měsíců naskytla jiná příležitost.
Pokud by císař FJI zemřel například o deset let dříve a nastoupil by na jeho místo osvícenější panovník, který by porozuměl vývoji doby a například i české otázce, asi by se historie střední Evropy vyvíjela jiným směrem. Například sám Masaryk zastával až do začátku války tezi monarchie na bázi rovnoprávnosti, kde by měl český národ stejná práva jako Maďaři. Jeho radikalizace vznikla až v době válečného konfliktu a tuto změnu postojů nepociťoval sám.

Nemyslím si, že císař František Jozef I byl byl velmi slabým panovníkem, je třeba si v tomto kontextu uvědomit, že řídil obrovskou říši zhruba se 110 miliony obyvatel. A co se týká české otázky, tak za R-U měli Češi stejná práva, jako kdokoliv jiný. To, že se František Jozef I nenechal korunovat za českého krále, je naprostá banalita.

Císař FJI byl opravdu brán jako slabý panovník a tuto skutečnost potvrzují i rakouští historici. Některé knížky na toto téma vyšly i v češtině.

Češi neměli stejná práva jako například Maďaři, kteří byli vždy v lepším postavení. Například po povstání Malkontentů byli Maďaři ve stejné pozici jako Češi po Bílé hoře, ale císař Josef I. byl v této otázce mnohem benevolentnější. Stačí si uvědomit postavení obou národů během 19. století. Například rok 1867 znamenal jisté vyrovnání, kdy se monarchie státoprávně změnila na duální říši s velkými pravomocemi jednotlivých částí (tedy na rakouskou a uherskou část). Češi byli pouze podrobeným národem jedné z částí.

Malá poznámka. Měla monarcjie opravdu 110 milionů obyvatel?

Korunní země České a Moravské měly své vlastní sněmy, takže o nějakém potlačování jejich práv nemůže být ani řeč. Těch knih o R-U monarchii vč. životopisů vlastním zhruba 25 a názor, že FJ I byl slabý panovník, je názor pouze několika jedinců. Říše Rakousko - Uherská včetně Haliče, Bukoviny, Kraňska, Chorvatsko - Slavoňska a později anektované Bosny - Hercegoviny opravdu čítala přes 110 mil. obyvatel.

O schopnosti rakouských císařů v 19. století si můžeme vytvořit i obrázek z nenahraditelnosti Metternicha a později Bacha. Tito muži defakto tvořili domácí i mezinárodní politiku monarchie a rakouští vládci doby si bez jejich angažovanosti nedokázali představit vládu.
Po osvícených reformách doby Marie Terezie a Josefa II. přišla na řadu doba strachu z Francouzské revoluce. Z Rakouska se stal totalitní stát, který vše podřizoval armádě a policii (až 90 % výdajů šlo na neproduktivní výdaje). Monarchie na trzích zaostávala a zbytek vyspělé Evropy jí předběhl. S tímto stavem byli právě spojováni Metternich a později Bach.
Napoleon o Rakousku výsměšně poznamenal. "Monarchie je vždy o jednu myšlenku, o jeden rok a o jednu armádu pozadu." Tuto větu můžeme také aplikovat na válku v roce 1866, kdy moderní výzbroji Pruska nemohla zastaralá výzbroj rakouské armády konkurovat. Zlepšení ekonomického stavu lze pozorovat až v posledním období 19. století. Tedy i v tomto pohledu byla monarchie pod vládou císaře FJI. zaostalou a nekonkurenceschopnou zemí.
Argumentujete vlastními sněmy, ale podstatné byly jejich pravomoce. Bohužel vše podstatné přicházelo z Vídně.
O podřízenosti FJI německému císaři Vilémovi nemá cenu debatovat, protože to je velmi známá skutečnost.

No nevím. FJI nebyl až tak slabým panovníkem jak ho mnozí malují (Vilém byl podle toho silnějším a jak dopadl). Navíc na to nebyl sám a Ferdinand by hned tak nějakou válku nejspíš nedopustil (a věděl proč) - proto taky argument "o další příležitosti" není tak úplně na místě. Monarchie zase až tak zaostalá taky nebyla, to jsou samozřejmě účelová tvrzení. Sice bychom našli řadu oblastí kde skutečně poněkud zaostávala, na druhé straně byla zase spousta jiných oborů, kde byla na špičce. Jiný problém byl v tom, že zatímco Prusko a jiné země byly rozvinuty mnohem rovnoměrněji, v R-U bylo Království zemí Koruny české na technické a technologické špičce, rakouské země byly tak různě (nemůžeme chtít aby v Tyrolích byl těžký průmysl jako na Ostravsku nebo Kladensku), Uhersko bylo vysloveně spíše zemědělské (ovšem na slušné úrovni), ale taková Halič a Bukovina, tam byl mor a neštovice a Bosna taky nebyla zrovna vzorem pokroku. Na druhou stranu, monarchie měla snahu tyto oblasti rovněž rozvíjet (což třeba v Rusku až tak nebylo, ale tam to bylo dáno i tím, že než se dostala zpráva z jednoho konce na druhý, nebyla už aktuální).
Válku v roce 1866 sice rozhodla modernější (leč nepřesná) technika, ale bylo to umožněno řadou fatálních chyb ve velení a strategii. Není ale pravda, že by armáda monarchie byla až tak neschopná (viz bitva u Lipska o pár let dřív a i jiné konflikty - Napoleon se sice vysmíval, ale jak nakonec dopadl, porazil ho český maršál). Je pravda, že Maďaři si neustálými povstáními (které oslabovaly monarchii) nakonec prosadili dualismus, ale zase to není tak, že by se Češi nemohli domoci nějakých ústupků a vyrovnání. Problém Čechů byl spíš v tom že se v rozhodujících chvílích pohádali mezi sebou a z celomonarchistických politických bojů se uraženecky stáhli. Že to šlo dokazuje i Moravský pakt z roku 1905 (který je z Prahy účelově zapomenut), kdy Morava dosáhla postavení téměř na úrovni Uher a navíc měl tento pakt tak velký vliv na uklidnění vnitřních poměrů že se tento model použil v mnoha zemích Afriky ještě mnoho desetiletí potom (že to tam později často rozesrali bolševičtí komisaři z CCCP je už věc jiná).
O konkurenceschopnosti monarchie by se šlo dlouze diskutovat, ale když připomeneme fabriky jako Škoda, ČKD, Laurint & Klement, Tatra (budoucí), jen abych jmenoval alespoň pár, tak to s tou nekonkurenceschopností nebylo až tak tragické. I ty papriky se vyvážely z Uher a celý svět jezdil do Karlových Var, Mariánských Lázní etc.

No zde jste skombinoval páté přes deváté, uniklo Vám mnoho souvislostí a vybral jste si pouze některé argumenty.
Bitva u Lipska nebyla o pár let dříve, ale konala se již v roce 1814 a nevyhrála jí monarchie, ale koalice, které bylo Rakousko součástí.
Pro monarchii byla prvořadou otázkou mocenská otázka, tedy armáda v její politice hrála důležitou roli a na její provoz šly horentní sumy finančních prostředků. Bohužel ani to nestačilo a například ve válce v roce 1866 byla rakouská armáda zaostalá. Než budete něco tvrdit, dříve se podívejte například na otázku pruské výzbroje pušek. Kolikrát mohl za minutu vystřelit pruský voják a kolikrát za stejnou dobu rakouský voják. Myslím, že zde je zaostalost armády monarchie zjevná.