Sběratel.com

Velmistři řádu mečových bratří


V čele řádu mečových bratří stál původně na doživotí volený velmistr. Po roce 1237, kdy byl řád přidružen k řádu německých rytířů, ho nahradil magister provincialis, který byl podřízen velmistrovi v Prusích. Teprve po roce 1525, kdy došlo k sekularizaci pruského řádového státu, se řád mečových rytířů osamostatnil jako livonský řád a v jeho čele znovu stanul velmistr.

Seznam velmistrů a magistrů provincialis
Wenno (1204-1209)
Volquin (1209-1236)
Werner (1261-1263)
Konrad von Mandern (1263-1266)
Otto von Lutterberg (1266-1270)
Walther von Nortecken (1270-1273)
Ernst von Rassburg (1273-1279)
Konrad von Feuchtwanger (1279-1281)
Wilken von Endorp (1281-1287)
Konrad von Hazzigenstein (1288-1290)
Halt (1290-1293)
Heinrich von Dinkelaghe (1295-1296)
Bruno (1296-129
Gottfried von Rogge (1298-1307)
Conrad von Jorke (1309-1322)
K. Ketelhoed (1322-1324)
R. Hane (1324-132
Everhard von Monheim (1328-1340)
Burchard von Dreileben (1340-1345)
Goswin von Herike (1345-1359)
Arnold von Vietinghof (1359-1364)
Wilhelm von Vrymersheim (1364-1385)
R. von Eltz (1385-1389)
Wolmer von Brüggeney (1389-1401)
Konrad von Vietinghof (1401-1413)
Diderick Tork (1413-1415)
Siegfried Lander von Spanheim (1415-1424)
Zisse von Rutenberg (1424-1433)
Franco Kerskorff (1433-1435)
Heinrich von Bockenvorde (1435-1437)
H. V. von Overberg (1438-1450)
Johann Osthoff von Mengede (1450-1469)
Johann Wolthuss von Herse (1470-1471)
Berndhard von der Borch (1471-1483)
Johann Fridach von Loringhofe (1483-1494)
Wolter von Plettenberg (1494-1535)
Hermann von Brüggeney (1535-1549)
Johann von der Recke (1549-1551)
Heinrich von Galen (1551-1557)
Wilhelm von Fürstenberg (1557-1559)
Godhard Kettler (1559-1561)

Velmistři řádu německých rytířů


Znak vysokých mistrů
Palác velmistrů na hradě MarlborgObdobně jako i u jiných rytířských řádů byl řád Německých rytířů veden velmistry (volenými na doživotí). Na rozdíl od jiných řádů zde však existoval malý rozdíl v názvu velmistra – zatímco velmistr (německy: Großmeister) byl titul většiny ostatních řádů, jmenovala se hlava řádu Německých rytířů vysoký mistr (německy: Hochmeister).


[editovat] Seznam velmistrů
Heinrich I. Walpot von Bassenheim (1198-1200)
Otto von Kerpen (1200-1206)
Heinrich II. von Tunna (1206-1209)
Hermann von Salza (1209-1239)
Konrad I. von Thüringen (1239-1240)
Gerhard von Malberg (1241-1244)
Heinrich III. von Hohenlohe (1244-1249)
Günther von Schwarzenberg (1249-1253)
Poppo von Osterna (1253-1257)
Hanno von Sangershausen (1257-1274)
Hartmann von Helbrungen (1274-1283)
Burkhard von Schwanden (1283-1290)
Konrad II. von Feuchtwangen (1290-1297)
Gottfried von Hohenlohe (1297-1302)
Siegfried von Feuchtwangen (1302-1310)
Karl Bessart (1311-1324)
Werner von Orselen (1324-1330)
Lothar von Braunschweig (1331-1335)
Dietrich von Altenburg (1335-1341)
Ludolf Konig von Wattzau (1342-1345)
Heinrich IV. Dusener von Arfberg (1345-1351)
Winrich von Kniprode (1351-1382)
Konrad III. Zollner von Rothstein (1382-1390)
Konrad IV. von Wallenrode (1391-1393)
Konrad V. von Jungingen (1393-1407)
Ulrich von Jungingen (1407-1410)
Heinrich V. von Reuss (1410-1413)
Michael Kuchenmeister von Sternburg (1414-1422)
Paul Belenzer von Ruszdorf (1423-1440)
Konrad VI. von Erlichshausen (1441-1449)
Ludwig von Erlichshausen (1450-1467)
Heinrich VI. von Reuss (1467-1470)
Heinrich VII. Reffle von Richtenberg (1470-1477)
Martin Truchsetz von Wetzhausen (1477-1489)
Johann von Tieffen (1489-1497)
Friedrich von Sachsen (1497-1510)
Albrecht von Brandenburg (1510-1525)
Walter von Cronberg (1527-1543)
Wolfgang Schutzbar (1543-1566)
Georg Hundt von Weckheim (1566-1572)
Heinrich VIII. von Bobenhausen (1572-1590)
Maximilian von Österreich (1590-161
Karl I. Von Österreich (1619-1624)
Johann Eustach von Westernach (1625-1627)
Johann Kaspar I. von Stadion (1627-1641)
Leopold Wilhelm von Österreich (1641-1662)
Karl Josef von Österreich (1662-1664)
Johann Kaspar II. von Ampringen (1664-1684)
Ludwig Anton von Palatinate-Neuburg (1685-1694)
Ludwig Franz von Palatinate-Neuburg (1694-1732)
Clemens August von Bayern (1732-1761)
Charles Alexander (Lorraine) (1761-1780)
Maximilian Franz von Österreich (1780-1801)
Karl II. von Österreich (1801-1804)
Anton Viktor von Österreich (1804-1835)
Maximilian von Österreich (1835-1863)
Wilhelm Franz Karl von Österreich (1863-1894)
Eugen Ferdinand Pius Bernhard von Österreich (1894-1923)
Dr. Norbert Klein (1923-1933)
Paul Heider (1933-1936)
Robert Schälzky (1936-194
Dr. Marian Tumler (1948-1970)
Ildefons Pauler (1970-198
Dr. Arnold Othmar Wieland (1988-2000)
Bruno Platter (od 2000)

Při brouzdání jsem narazil na jedne článek o slezském mincovnictví :

http://www.archives.cz/zao/prerov/home/publikace/assets/Sborni%CC%81k%202005.pdf#page=64

Škoda, že obrázky mincí jsou rozostřeny.

Husitstvo bolo radikálne reformné hnutie, hlásané majstrom Jánom Husom a žiadajúce ďalekosiahlu reformu cirkvi súvisiace najmä s tzv. husitskou revolúciou v rokoch 1415–1436. Moderné dejepisectvo o jeho význame vedie diskusie.

Jeho zakladateľ Ján Hus bol ovplyvnený anglickým teológom Johnom Wicliffom a čiastočne aj hnutím valdéncov. Za husitskej revolúcie existovali tri hlavné prúdy: radikálni táboriti, centristickí orebiti, po Žižkovej smrti nazývaní sirotkovia.




Kostnický koncil a počiatky husitstva :Zatknutie Jana Husa v Kostnici (1414) vyvolalo v českých krajinách veľké napätie a stavy volali po tom, aby cisár Žigmund Luxemburský Husa prepustil. Po Husovej smrti na Kostnickom koncile 6. júla 1415 začali otvorené nepokoje, najmä proti kléru a rehoľníkom, takže dokonca aj arcibiskup musel utiecť. Kráľ Václav IV., vedený aj svojím odporom voči Žigmundovi, rovnako ako svojou manželkou, naklonenou Husovým priaznivcom, túto revoltu podporoval. Pápež Martin V. ešte ako kardinál, sa zasadzoval o boj proti názorom, ktoré koncil odsúdil, potreboval však k tomu spoluprácu kráľa Václava. Roku 1418 získava Žigmund svojho brata Václava na stranu koncilu, pretože náboženská vojna bola na spadnutie. Vodcovia husitského hnutia a vojenskí velitelia museli opustiť krajinu a katolícki kňazi boli dosadení späť na svoje miesta.

Najmä po smrti kráľa Václava v roku 1419 dochádzalo v krajine k najrôznejším stretom. Defenestrácia cisárovi verných konšelov a radných z okien pražskej novomestskej radnice a sústreďovanie husitov v mestách aj v horských oblastiach boli začiatkom husitskej revolúcie a vojen, ktoré ju nasledovali. V roku 1420 husiti stanovili svoj program v takzvaných Štyroch pražských artikulách. V tom istom roku založili mesto Tábor, ktoré sa potom stalo centrom husitskej revolúcie.


Husitské vojny :Na udalosti v českých krajinách reagoval Žigmund, právoplatný dedič českého trónu, od roku 1420 až do roku 1431 piatimi križiackymi výpravami. Všetky boli porazené. Husitské vojská viedol najskôr legendárny a nikdy neporazený Jan Žižka z Trocnova. Po ňom prevzal vedenie husitských vojsk Prokop Holý. Ani husiti sa však nevyhli vnútorným rozporom a rozdelili sa na radikálne krídlo (Táboriti s extrémnou pikartskou skupinou a Sirotkovia), ktoré odmietalo akýkoľvek kompromis, presadzovalo obrátenie všetkých obyvateľov Krajín koruny českej ku štyrom artikulám a pokračovanie v bojoch s okolitými katolíckymi krajinami, a umiernených kališníkov, ktorým išlo o dohodu s cisárom a cirkvou a o ukončenie vojny. To sa nakoniec prejavilo v rozhodujúcom období, pri vyjednávaní s Bazilejským koncilom.

Bazilejský koncil pozval českého vyslanca a diskutoval s ním zvlášť o Štyroch pražských artikulách (10. januára 1432). Nedošlo však k žiadnej dohode. Po ďalších rokovaniach boli nakoniec 30. novembra 1433 v Prahe prijaté tzv. Pražské kompaktáty. Táto dohoda zaručovala prijímanie pod obidvomi spôsobmi tým, kto chcú, no súčasne s vyrozumením, že Kristus je prítomný pod každým zo spôsobov. Slobodné hlásanie slova bolo dovolené pod istými podmienkami – cirkev mala schvaľovať a umiestňovať kňazov, tak mala byť zachovaná autorita biskupa. Článok týkajúci sa svetskej moci kňazov však obsiahnutý nebol.


Koniec husitstva:Spory medzi táboritmi a umiernenými kališníkmi nakoniec viedli k bitke pri Lipanoch, v ktorej 30. mája 1434 sa proti sebe postavili spojené sily Táboritov a Sirotkov na strane jednej a katolíkov a umiernených kališníkov na strane druhej. Bitka skončila zdrvujúcim víťazstvom umiernenej strany a definitívnym zničením radikálnych poľných vojsk. Vodca táboritov Prokop Holý v bitke padol. Hlavný veliteľ sirotských poľných vojsk Jan Čapek zo Sán aj s podstatnou časťou svojej jazdy unikol do Kolína a neskôr priznal porážku. Po väčšinu času sa potom zdržiaval mimo územia Čiech.

Výsledok bitky znamenal koniec vplyvu táboritov na dianie v Čechách. Stavovský snem zasadajúci v Jihlave roku 1436 prijal kompaktáty a tak bolo docielené zmierenie medzi Čechmi a Rímom s celou západnou cirkvou. Cisár Žigmund získal konečne českú korunu. Stavy potom v Prahe odmietli Vicliffovu náuku o poslednej večeri ako herézu v roku 1444. Väčšina táboritov prešla na stranu kališníkov, zvyšok vytvoril Jednotu bratskú.

Najdôležitejšie dáta

1391 založenie Betlehemskej kaplnky v Prahe
1392 Pravidlá Starého a Nového zákona Mateja z Janova
1402 Jan Hus kazateľom v Betlehemskej kaplnke
1403 odsúdenie 45 článkov v Betlehemskej kaplnke
1408 Husov rozchod s pražským arcibiskupom
1409 Dekrét kutnohorský – vydaný Václavom IV.
1412 odpustkové búrky v Prahe; poprava troch mladíkov; Husov odchod na vidiek
1413 Husov spis O cirkvi
1414 počiatok prijímania pod oboma spôsobmi
1415 Husova smrť; protesty českej šľachty
1416 upálenie Hieronyma Pražského
1417 radikalizácia
1419 púte na hory; v júli prevrat v Prahe (defenestrácia konšelov)
1420 založenie Tábora; Štyri artikuly pražské; porážka I. križiackej výpravy; smrť Mikuláša z Husi
1421 vyhladenie adamitov a pikartov; v júli čáslavský snem
1422 porážka II. križiackej výpravy; poprava Jana Želivského
1423 „Menší Tábor“ Jana Žižku
1424 porážka panskej jednoty u Malešova; Smrť Jana Žižku
1426 Prokop Holý v čele husitských vojsk; porážka III. križiackej výpravy pri Ústí nad Labem
1427 porážka IV. križiackej výpravy pri Tachove; počiatok spanilých jázd
1429 schôdzka so Žigmundom Luxemburským v Bratislave
1430 Beheimsteinská zmluva
1431 porážka V. križiackej výpravy pri Domažliciach
1433 verejné vypočutie husitov v Bazileji; sirotkovská výprava na breh Baltu; Pražské kompaktáty
1434 30. mája bitka pri Lipanoch; smrť Prokopa Holého; zánik poľných vojsk
1436 jihlavské kompaktáty a prijatie Žigmunda Luxemburského za českého kráľa; odboj Jána Roháča z Dubej .

Fíha..... zajímavé grofik.
A k tomu,že za husitskej revolúcie existovali tri hlavné prúdy: radikálni táboriti, centristickí orebiti, po Žižkovej smrti nazývaní sirotkovia.
Zajímalo by mě ke kterýmu z proudů se hlási Kacuro , asi k orbitům .

Michaela stále mám jeden rest niečo natlachať o Znojme
Dole menovaný subiekt sa ťažko priraďuje ku niečomu nakoľko obdivuje "Japonskú kultúru" to by ho malo radiť ku "liberálom "nakoľko nie je príslušníkom toho kmeňa.
Podrobnejšia analíza po prečítaní "stránky o mne na Aukre"naznačuje veľký odklon od "Liberalizmu".
Verím ,že sa dopátrame ku relatívnemu určeniu jeho "Letory"

Michaela napsal

Fíha..... zajímavé grofik.
A k tomu,že za husitskej revolúcie existovali tri hlavné prúdy: radikálni táboriti, centristickí orebiti, po Žižkovej smrti nazývaní sirotkovia.
Zajímalo by mě ke kterýmu z proudů se hlási Kacuro , asi k orbitům .

Michaela máš niečo o Znojme.

Znojmo (německy Znaim) za Rakouska-Uherska a za první Československé republiky to bylo do roku 1928 také město statutární.


Historie města
Historie města do Třicetileté války
Prostor města byl osídlen již v době prehistorické.V období velkomoravském se na protějším ostrohu rozkládalo jedno z největších velkomoravských hradišť (Hradiště sv. Hypolita), které chránilo brod přes řeku Dyji, kudy procházela obchodní cesta z české kotliny do Podunají. Hradiště, ležící asi 900 m severovýchodně od brodu na výšině nad levým břehem řeky, vystřídal v přemyslovské době před rokem 1037 hrad, vybudovaný v bezprostřední blízkosti brodu. Zakladatelem tohoto hradu byl kníže Břetislav I.

V roce 1055 zde vzniklo údělné přemyslovské knížectví, v roce 1190 založil znojemský kníže Konrád II. Ota premonstrátský klášter v Louce a roku 1226 se, na základě královského privilegia Přemysla I. Otakara, stává Znojmo městem královským. Velký rozkvět Znojma nastal ve 13. a 14. století, kdy Znojmo mělo již dlážděné ulice, vodovod a dva špitály. Roku 1240 daroval král Václav I. proboštství sv. Hypolita společenství špitálních bratří a sester u sv. Františka v Praze, vzniklému z iniciativy sv. Anežky České, sestry krále Václava, z něhož se zanedlouho vytvořil řád křižovníků s červenou hvězdou.

V bezprostřední blízkosti hradu založil král Václav I. klášter minoritů (1226–1239), později zde vznikl i klášter klarisek (1271–1274). Po bitvě na Moravském poli 26. 8. 1278 byl ve společné klášterním kostele Nanebevzetí Panny Marie pohřben český král Přemysl II. Otakar (1279). V roce 1296 přenesl Václav II. pozůstatky svého otce do chrámu sv. Víta v Praze. V konfesijních sporech v 15. století zůstalo město katolické a prokrálovské.

Smrtí Zikmunda Lucemburského zde v roce 1437 vymřela dynastie Lucemburků.
Historie města po Třicetileté válce
V období třicetileté války obléhali Znojmo Švédové, kteří si vynutili velké výpalné. Po bitvě na Bílé hoře se ve městě v roce 1628 koná zemský sněm, na němž bylo pro Moravu vyhlášeno obnovené zřízení zemské, uzákoňující dědičnost Habsburků na českém trůnu, rekatolizaci a germanizaci.

Koncem 17. století bylo město postiženo epidemií moru, která si vyžádala téměř 800 obětí. Znojmo zasáhly i napoleonské války, poprvé v roce 1805, kdy tudy prošli Rusové i Francouzi před bitvou u Slavkova, a podruhé roku 1809, kdy se v blízkosti Znojma odehrála bitva mezi rakouskými a francouzskými vojsky. Znojemský hrad ztratil po porážce Turků u Vídně roku 1683 svůj strategický význam a ve zpustlém stavu jej císař Josef I. prodal Maxmiliánovi Františkovi z Deblína a jeho bratrovi, kteří jeho západní část přestavěli na zámek 171?–1721 (snad podle plánu Jana Bernarda Fischera z Erlachu). Ve východní části zřídili pivovar. Od roku 1784 byl hrad využíván jako kasárna a špitál a od roku 1921 slouží Jihomoravskému muzeu. Z původního hradu se zachovala pouze na druhém nádvoří románská rotunda sv. Kateřiny a do roku 1892 zde stála i takzvaná Loupežnická věž. Další rozvoj města Znojma nastal až v 19. století s vybudováním císařských silnic do Brna, Prahy a Vídně a v souvislosti s nalezením ložisek kaolínu (keramický průmysl.

Díky příhodným klimatickým podmínkám se zde daří vinařství a ovocnářství. Znojmo se stalo proslulé rovněž okurkami, jejichž pěstování na Znojemsku zavedl roku 1571 loucký opat Jiří II.

pan grofik no no no okopiroval si wikipediu

Článok noviny,ale to ma nenapadlo sú aj iné zdroje.
Pokiaľ niečo zaujímavé vyhrabeš nezáviď prispej do zaujímavostí.

zatial ta nepotrestam . ale uznavam ze si spravil pekny vytah z toho

Mať tak Tvoje starosti a Fordové peniaze.
Pokiaľ čítaš sekciu si v oddelení zaujímavé články.
Michaela dávnejšie mala záujem o Znojmo,tak som pozháňal.
Pokiaľ by si len netlachal už to mohla mať dávno.

pardon mistře

Nevadí, daj si záväzok mladého skauta ,každý týždeň vyhľadáš nejaký článok vhodný do tejto sekcie.

jano789 napsal

pardon mistře

To je od tebe hezké Grofik ,že jsi na mě nazapoměl , dík.
Všechno to souhlasí http://cs.wikipedia.org/wiki/Znojmo

Všetko nie , to som vyhrabol z Českých info kanálov,po upozornení drahým kolegom janom na inú možnosť určite to bolo možno prevzaté aj odtial.
To je ok.tam sú ešte lepšie spracované historické udalosti.
No zaujímavé články.

Jj, Znojmo je velmi zajímavé .

a mas to grofik

Hodne ma zaujalo koľko tam máte podzemných chodieb.

Hodně Grofik,pro veřejnost je přístupné znojemské podzemí a jsou údajně i taková (ostatní veřejnosti nepřístupná),která vedou až do Rakouska.

Michaela nakupujes v tom freeport excalibur ci jak sa to vola?to je tusim blizko znojma ne?

Verím aj u nás máš systém chodieb vedúci cca od Levíc až po Komárno a niektoré sú ,alebo boli priechodné aj pre koč.
Samozrejme sú aj iné hlavne v mestách ako všade po EU.

Michaela napsal

Hodně Grofik,pro veřejnost je přístupné znojemské podzemí a jsou údajně i taková (ostatní veřejnosti nepřístupná),která vedou až do Rakouska.

Asi 50 metrů vedle Freeportu Jano pracuji.
Nakouknu tam sem tam před vánocemi, jinak časově moc nestíhám.

aj Seredske kanale idu az do cierneho mora

To Grofik,čemu se u vás říká koč? Kočky na mysli určitě nemáš, těch je tam i u nás plno,jak tam hledají myšky.