Co sbírat?

„Numismatika je hezký koníček a já chci také začít sbírat mince. Ale co, jaký stát či jaký časový úsek mám začít sbírat, když toho je tolik na výběr a mince z celého světa a ze všech epoch prostě sebrat nemohu?“ Nezasvěcený čtenář by se jistě divil, jak často tuto zdánlivě jednoduchou otázku dostávám v různých obměnách do své e-mailové schránky. Proto jsem se rozhodl svoji odpověď sepsat do tohoto článku.

Nejprve je třeba předeslat, že všechno, co čtete v tomto článku, jsou pouze mé osobní úvahy, zkušenosti a doporučení a v žádném případě je nelze brát, víc, než jako jeden z mnoha názorů na problematiku sbírání mincí, resp. na to, co sbírat. Sbírání mincí a sběratelství obecně je totiž krásné mimo jiné i v tom, že Vám nikdo nic nediktuje, nic nepředepisuje, že v něm neexistují žádné obecně dané cíle, limity či omezení (pochopitelně s výjimkou těch objektivně daných, jakými je např. obsah Vaší peněženky či u těch šťastnějších, kde peníze nehrají až takovou roli, prostor či případě netolerantní partnerka či rodiče). Veškeré sběratelské cíle si tedy sběratel především vytyčuje sám s přihlédnutím ke svým zálibám a možnostem.

Takže na otázku „Co mám sbírat?“ lze odpovědět jasně a stručně – cokoliv, co chcete, co Vás baví, co Vám přináší radost. Proto je třeba příslušnou otázku formulovat jinak – např. „Jaké mince se dají v našich podmínkách relativně snadno sbírat?“. Tato otázka je už zajímavější a odpověď na ni většinou zahrnuje i odpověď na otázku „Co se u nás nejčastěji sbírá?“. Vezměme to po pořádku.

Především to jsou mince platné na našem území. Za „naše území“ se obvykle považuje území celého bývalého Československa. Jde tedy zvláště o mince československé, české, slovenské a rakousko-uherské. Velmi rychle však budete mít všechny dostupné typy a tak zřejmě začnete sbírat československé mince podle ročníků. Tyto mince se dají začít sbírat poměrně snadno a pro začátek opět skutečně s minimálními náklady (pokud by se Vám druhá část tohoto souvětí nezdála, zkuste se podívat na moji stránku s výprodejem laciných mincí, kde nabízím např. i ročníkový výběr sto padesáti různých /!/ československých mincí v ceně 6 Kč za kus). Postupem času však začínající sběratel i při sbírání československých mincí podle ročníků narazí na obvyklou překážku – vše, co se dá bez problémů a v rozumných cenových relacích sehnat už má, chybí mu buď sice dostupné, ale drahé mince, nebo mince, které jsou sice podle katalogu relativně běžné ale prostě je nemůže sehnat. Samostatnou kapitolou je sbírání českých, slovenských a československých pamětních mincí. Ceny těch československých v poslední době stagnují, u pětistovek jdou např. i mírně dolů. Trh se asi ještě nevzpamatoval z roku 2006, kdy od 30. června přestanla tyto mince ČNB vyměňovat za nominální hodnotu. Další příbuznou oblastí sbírání československých mincí jsou mince cizích států, které platily ve 20. století na části našeho území. Jedná se tedy např. o mince nacistického Německa, které měly nucený oběh na celém území protektorátu Čechy a Morava či o mince Horthyovského Maďarska, kterém ve stejném období platily na části zabraného území Slovenska.

Určitou značně autonomní podskupinou výše uvedených mincí platných na území Československa jsou mince Františka Josefa I. , tedy mince vydané po čas jeho vlády, tj. mezi lety 1848 až 1916. Z praktických důvodů je toto období většinou rozšířeno o „revoluční“ mince roku 1848 a o těch pár mincí vydaných za vlády císaře Karla I. v letech 1916-18. Sbírání těchto mincí je velmi oblíbené, protože mezi mincemi FJI se najdou jak mince laciné (viz např. můj výběr běžných rakousko-uherských mincí AH25, který najdete na této stránce), tak i opravdové vzácnosti.

Od sbírání mincí cizích států platných na československém období je už jen krůček k typovému sbírání mincí okolních států. Okolní státy jsou obvykle také brány z širšího „československého“ pohledu, často zahrnují i mince Sovětského svazu a Ruska.

Další oblastí je sbírání drobných mincí evropských států . Nejvíce se sbírají mince okolních států a velkých zemí. Kromě Německa, Rakouska a Polska se hodě sbírá i Francie, Švýcarsko, Velká Británie i s jejími koloniemi, státy Beneluxu apod. Méně severské země či Španělsko a Portugalsko. V poslední době se však začínají sbírat i tyto země a navíc sběratelé začínají znovu objevovat kouzlo Balkánu i v numismatice. Drobné evropské mince se sbírají relativně snadno. Avšak s mincemi malých evropských států (např. Monako, Vatikán či Lichtenštejnsko), které se však také hojně sbírají, můžete mít docela problémy. Zcela specifickým oborem „mladým“ tři roky je sbírání mincí eurozóny. Výhodou sbírání eura je, že během krátké doby vytvoříte solidní základ sbírky. Nevýhodou však přemrštěné uměle nadsazené „euroceny“ u mincí z Vatikánu či Monaka či třeba některých ročníků finských jedno a dvoucentů.

No, a konečně tady máme obor dosti oblíbený, ale o to obtížnější. Je jím sbírání mincí všech států světa resp. mincí z exotických zemí. V poslední době se však na trhu objevilo dost levných mincí i ze vzdálených států a sbírání exotických mincí se dostává velmi do módy, a to nejen mezi mládeží. Výhodou a zároveň velkou nevýhodou je, že se pořád objevují nové a nové mince ve všech státech světa.

V souvislosti se sběratelskými obory je třeba ještě zmínit sbírání antických mincí. Jde samozřejmě o nákladnější obor, zejména, pokud se pustíte do stříbrných a zlatých mincí a do mincí antického Řecka. Ovšem u drobných římských mincí tomu tak být nemusí. Běžné bronzové mince ze 3. století se dají v horších zachovalostech sehnat i za 50 Kč a ty o něco lepší třeba za dvě stovky.

Nejde o vyčerpávající přehled toho, co se z numismatiky sbírá, minimálně samostatný odstavec by si zasloužila i bohemika (tj. mince českého státu od prvopočátků do nástupu Habsburků na trůn) či jiné obory. Ale snad jste si z těchto řádek udělali alespoň letmý obrázek o tom, co se u nás z mincí sbírá a jak snadno se to dá sehnat.