Sběratel.com

Korespondenční lístek ... rok1900, na denním razítku tentokrát pro změnu časový údaj expedice je uveden římskými číslicemi...

Obrázky:

Tímto korespondenčním lístkem, z prvního roku nového, už 20. století) bych nyní tedy ukončil přehled obyčejných listovních zásilek, podaných v prostorách původních budov brněnského hlavního nádraží. Je z roku 1901 (22.5.1901) a je zatím tím posledním v řadě, které ve sbírce mám... V roce 1902 se brněnský nádražní poštovní úřad stěhoval... ale o tom si budeme vyprávět, až časem....

Snad jen, že toto denní poštovní razítko (resp. tento typ) se používalo v provozu i po té, co se poštovní úřad přestěhoval (a to ještě hezkých pár let!), však si všechno postupně ukážeme a k tomuto razítku se samozřejmě ještě vrátíme...

Obrázky:

Málo vídaná fotografie prostředního (spojovacího) traktu nádražních výpravních budov, s hodinovou věží,...

Obrázky:

Když udělám z předešlého snímku detail...

Právě za těmito dvěma okny v přízemí, sídlil v letech 1848-1902 brněnský nádražní poštovní úřad...

Obrázky:

Další částí našeho povídání by měly být doporučené zásilky, podané na brněnském nádražní poštovním úřadě...
Co to znamená - doporučené zásilky - jsme si tu už vysvětlili, když jsme si povídali o hlavním brněnském poštovním úřadě, ale abyste nemuseli dlouho hledat ...

Dovolím si zde vložit (bez jakýchkoliv práv a povolení ) odkaz na Infofilu, na článek p. Tomandla.
https://www.infofila.cz/proc-se-rika-doporucene-psani-r-2-c-6544

Ve zkratce je tam na pár řádcích vše podstatné...

Vezměme to zase pěkně popořádku... vlastně od roku 1848, kdy byla v prostorách brněnského hlavního nádraží zřízena brněnská nádražní expedice Brünn Bahnhof ...

Už víme, že víme ... že tzv. rekomandace listovních zásilek je zapisování některých přijatých zásilek do zvláštního protokolu pod evidenčním číslem spolu se stvrzenkou (recepisem) o přijetí zásilky k dopravě za zvláštní příplatek. První zmínka o ní je obsažena již v Poštovním řádu císaře Leopolda I. ze dne 16.4. 1695 (!), ale razítka upozorňující na tuto službu se na zásilkách pravidelněji objevují až někdy ve 30. letech 19. století. Už víme, že pro tyto doprovodné otisky se používala pro zvýraznění důležitosti většinou barva červená.

Když pak byl v roce 1839 vyhlášen nový řád pro listovní poštu, obsahoval už ustanovení o povinném označování rekomandačních zásilek poznámkou „Recommandirt“ a adresou odesílatele na zadní (tzv. pečetní) straně dopisu. Na zásilkách se pak potkáváme s rozličnými druhy razítek s touto poznámkou, navíc uváděnou v různých zkratkách i barvách …

A konkrétně na zásilkách podaných na brněnském nádražním poštovním úřadě?
Tak zase někdy příště ...

Snad jen další uchlubené okénko z nových přírůstků ve sbírce ....

Obrázky:

Když se takový dopis rozloží, vypadá takto...
Rok 1857...

Obrázky:

Nebo tento skládaný dopis z krásně dochovanou pečetí odesílatele na zadní straně...

Obrázky:

A ještě jeden kousek ... tentokrát z roku 1883

Obrázky:

No a aby to nebylo jen o dopisech a razítkách...a trochu jsme to oživili...
Víte co to je?
K čemu to je?


Obrázky:

Tak teda pánové... já vám dám takovou lehoučkou předobědonedělní hádanku a nikdo nic?
Čekal jsem aspoň odpověď typu, že ..."je to obrázek", v koutku duše jsme čekal, že nějaký znalec poštovní historie a filatelistický nadšenec sem dá i správnou odpověď... a nikdo nic...
Takže tři červené body a dva bludišťáky k tomu do celotáborové hry nedostane nikdo a správnou odpověď vám nyníprozradím...

Na obrázku je poštovní trubka

Věc, už od nepaměti spojená s poštou, jejími zaměstnanci, jakýsi znak příslůšnosti k cechu...

Pár slov k tomu určitě nikoho neunudí...

Vezmeme to pěkně "od Adama"...

Původním znakem doručovatelů zpráv ve střední Evropě byl vlastně volský roh, který trubku vzdáleně připomíná. Ten kdysi patřil řezníkům, ti totiž hodně cestovali a proto také původně různé zprávy a novinky nosili oni. Svůj příjezd do města či vesnice oznamovali troubením právě na volský roh. Trubka se jako znak nositelů zpráv - poštovních doručovatelů užívá v českých zemích asi od druhé čtvrtiny 16. století. Fyzicky ji pak měli ji v držení tzv. „postilióni“ (poštovní poslové, vozkové jezdící v předpisových uniformách v sedle koně nebo na kozlíku poštovního dostavníku pro přepravu zásilek a osob), kteří museli umět na trubku troubit předepsané signály - například pokud žádali o otevření městské brány, ohlašovali příjezd ke stanici (poště) a odjezd od stanice, při setkání s jinými povozy na silnicích nebo při nehodě. J

Krásně to zachycuje tato rytina z roku 1761 (Poštovní kurýr a cestující v sedle), uložená dnes ve sbírkách Poštovního muzea v Praze...

Obrázky:

...nebo tato rytina zobrazující příjezd kurýra do poštovní stanice z roku 1789

Obrázky:

Jako viditelné znamení svého úřadu nosili tito lidé ve službě poštovní trubku na barevné šňůře (V rakousko – uherské monarchii byla šňůra ve státních barvách – černožlutá).

Já ve své sbírce artefaktů z poštovního provozu jednu takovou mám...

Obrázky:

... takže si ji můžete prohlédnout...

Obrázky:

...samozřejmě je brněnská... BRÜNN 1866

Obrázky:

Když už jsme zde nakousli slovo postilión... Postilión R-U : červená uniforma byla slavnostní, ta tmavá pak pracovní …

Obrázky:

Česká pošta vydala před časem známkový sešitek ... moc pěkné ...

Obrázky:

V archívech Poštovního muzea v Praze je dochována služební smlouva poštmistra Ignáce Podušky, datované k 22. 6. 1832na poštovní stanici v Čejči. pro mě to bylo moc zajímavé čtení ...
Ignác Poduška tehdy poštmistrovský úřad získal skrze opatrovnictví svého příbuzného (pravděpodobně synovce), nezletilého Františka Podušky mladšího, jehož otec František Poduška funkci poštmistra vykonával od roku 1825. Většina poštovních úřadů a stanic v zemi plnila současně obě funkce, jak poštovní stanice, tak vlastního úřadu. Skrze obsah dochované smlouvy, kterou s Ignácem Poduškou uzavřela vrchní poštovní správa v Brně, si můžeme udělat celkem jasnou představu o právech a povinnostech, které měl poštmistr vůči svým nadřízeným orgánům – tedy k dvorské komoře a nejvyšší poštovní správě ve Vídni, k moravskoslezskému guberniu, vrchní poštovní správě a expedici poštovních vozů se sídlem v Brně. Smlouva je členěna do dvaceti tří paragrafů a podle dosti chaotického seřazení jednotlivých bodů, kdy jsou opakovaně podobné povinnosti definovány na dvou odlišných místech dokumentu, osobně usuzuji, že se jedná o kompilát dříve vydaných nařízení nejvyšší poštovní správy, dvorské komory či gubernia. Na druhou stranu ale některé z bodů podchycují konkrétní reálie na stanici či v jejím okolí (např. určení vzdálenosti od sousedních poštovních stanic a z toho vyplývající plat postilionů), takže tuto smlouvu není možné považovat za dokument, vydávaný ve stejném obsahu všem poštmistrům v zemi…
Prvotním a nejhlavnějším úkolem poštmistra bylo obstarávat manipulaci s poštovními zásilkami – tedy jednak přebírání a předávání těchto zásilek postilionům, jednak jejich zapisování do speciálních seznamů, a případně také přechovávání na stanici. Dále měl dohlížet na vybírání listovní a balíkové pošty, podávané od místního obyvatelstva, a na doručování pošty témuž. Poštmistr zodpovídal za vybírání peněžitých poplatků za každé odeslané psaní, přičemž dohodnutou část si ponechával coby součást vlastního platu a zbytek v měsíčních intervalech odváděl dvorské poštovní účtárně ve Vídni. Dále vedl výkaz, do kterého zaznamenával každý poštovní spoj, který na stanici zastavil, a jeho případné zpoždění oproti plánovanému příjezdu. Poštmistr byl také osobou, která zodpovídala za personální stav stanice. Sám najímal postiliony a mohl také (samozřejmě na vlastní náklady) zaměstnávat expeditora, který za něj prováděl služební úkony a případně i komplexní dohled nad chodem stanice – v tomto případě pak poštmistr nemusel být na stanici osobně vůbec přítomen. Vedle své kanceláře, kde jedině směla probíhat manipulace s listovními zásilkami a veškeré další úřadování, související s chodem stanice, musel poštmistr v její budově vyčlenit ještě další místnost, do které měl přístup pouze on (popřípadě pak expeditor) a v níž bylo možno skladovat zásilky, připravené k další přepravě. Tato místnost měla být zajištěna proti vloupání a proti ohni. Při obsluze přijíždějících poštovních spojů měly být v případě souběžného příjezdu na stanici přednostně obslouženy extrapošty a štafetové jízdy, po nich žurnálové pošty a jako poslední pak pošty běžné. Teoreticky k takovýmto situacím docházet nemělo, ale zvláště v zimních měsících, kdy doprava vázla pro špatnou sjízdnost silnic, často docházelo ke zpožděním a následným setkáváním jednotlivých kursů. Cestujícím extrapoštou pak měla být věnována zvláštní pozornost – obzvláště, pokud se na stanici rozhodli přenocovat. V takovém případě jim mělo být jak ubytování, tak strava poskytnuty zdarma. Vyúčtování poštovní stanice a tržbu z dopravy osob a poplatků za podání či dodání listovní pošty měl poštmistr dvorské poštovní účtárně zasílat během prvních osmi dnů každého měsíce. Při zpoždění mu byla za každý den účtována pokuta 30 krejcarů a po 14 dnech nečinnosti byla na jeho náklady z Vídně vyslána štafeta, která měla zjistit příčinu poštmistrova pochybení. Pokud by ani tento krok nedokázal zajistit nápravu, byl by k sepsání účtů na poštmistrovu odpovědnost přivolán některý ze zaměstnanců stanice.